Jmenuji se Filip. Celým jménem Filip Maria Štojdl a někteří mne znají jako Bratra Filipa.

Právě teď žiju na ulici. Občas si můžu dovolit azylový dům, abych se mohl vysprchovat a vypral si věci. Někdy spím venku, někdy v noclehárně, někdy u přátel. Není to snadné. 

Prošel jsem peklem a vstupuji do života. Po dlouholeté závislosti na alkoholu, kdy jsem přišel naprosto o vše (majetek, přátele, peníze, povolání, prestyž, sebeúcta, zdraví) se vracím.

Uprostřed této nejistoty píšu knihu, která je naprosto zásadní, alespoň zatím pro mne. Knížka se bude jmenovat Daniel – podle mého nejlepšího kamaráda, který si v roce 2012 vzal život. 

Skrz deníky z let 2012–2026 v ní otevřeně mapuji celou svou cestu: od biskupství a kněžství, duchovní pýchu, zoufalost na ztrátou přítele, přes požár kostela, který pro mne znamenal téměř vše, klinické deprese, rozvod po dvaceti letech manželství, úmrtí táty, těžkou alkoholovou závislost, odchod z církve, léčebny až po dnešní život bez domova. Věřím, že touto "poslední kapitolou" to neskončí. A to i proto, že důvěřuji vám a děkuji.

Psaní této knihy pro mě teď není jenom literární projekt. Je to jedna z mála věcí, které mi reálně pomáhají zůstat střízlivý, zpracovávat trauma a nevzdávat se. Nemohu si dovolit klasickou psychoterapii, drahé léky, ani být nemocný. Pokud můžu běhám spíš po brigádách a občas nevím kudy kam. Psaní je pro mě teď tou hlavní terapií a doléčováním.