Cestou se svatými (2)

Freud řekl, že z našich zranitelností vzejde naše síla. Je to stejné jako poznání sv. Pavla, který slabost přímo označil za místo, kde se zjevuje Kristus (2Kor 12,9). 

Mně nejvíce oslovila Terezie z Lisieux, která si poznamenala: 

Tolikrát mi opakovali, že jsem statečná, a přitom to tak málo odpovídá skutečnosti, že jsem si řekla: Přece nesmím všechny nechat lhát! A s pomocí Boží milosti jsem se pustila do toho, abych statečná byla. Jako voják, který by slyšel chválit svoji chrabrost, ačkoli dobře ví, že je zbabělý, a pak by se začal za tu chválu stydět a chtěl by si ji zasloužit. 

Sám nyní mohu potvrdit, že jsem něco podobného zažil a zažívám. Když jsem klesal ke dnu, poznával jsem, že jedinou silou, která mne může zachránit je Kristus. A stalo se to. Vzdor všem prognózám. Musel jsem ale tu slabost přijmout, a to bylo vážně obtížný. Nastaly chvíle, kdy jsem jen zvracel (v absťáku) a modlil se: Pane smiluj se. Pochopil jsem tehdy, že ten, kdo se musí smilovat nad pozvraceným a třesoucím se tělem, jsem já. A udělal jsem to tak. 

Nebojte se vlastních slabostí, obejměte je. A poznáte tak i Kristovu tvář.