Chceš radost nebo štěstí?

"Když se usměješ, radost se může zrodit i v utrpení."

Radost není totéž co štěstí. Štěstí je pomíjivé – závislé na vnějších věcech. Radost je hlubší, zakořeněná v přítomném okamžiku a v pochopení, že život není jen o nás. A svatý František z Assisi, když se ho bratr Lev ptal na dokonalou radost, odpověděl:

"Představ si, že promrzlí zaklepeme na dveře našeho kláštera a nikdo nám neotevře. Že nás odmítnou, obviní ze lži a nechají nás venku v zimě. A přesto, pokud to přijmeme s pokorou a láskou, tehdy – právě tehdy – je to dokonalá radost."

Radost se rodí, když se vzdáme potřeby být středem všeho. Když se ego ztiší, objeví se prostor pro hluboký mír. Možná právě procházíš kostnatým bezkrvným úsekem života. Možná se zdá, že radost je naprosto nemyslitelná. Ale i teď je možné udělat malý krok – nadechnout se a otevřít se možnosti, že radost není ztracená. Že ztracení je regulérní pocit uvnitř našeho těla, ale pocit není absolutní skutečnost. Radost je trpělivá a čeká, až ji znovu objevíš - ty sama, nikdo to za tebe neudělá. Zkus dnes udělat jeden malý krok: Zastav se. Zavři oči. A polož si otázku: "Co ve mně je stále živé, navzdory bolesti?"

Bože ticha,
ve chvílích temnoty mi připomeň,
že světlo není pryč – jen skryté.
Pomoz mi spočinout v dechu,
v přítomnosti, která léčí.
Ať se má duše ztiší,
ať se mé srdce otevře,
ať radost znovu najde cestu domů.
Ať se tak stane.