Cvičení poklon

Invokace

V tichu tohoto okamžiku se vracím do svého těla. Nechť se stane branou, kterou ke mně přichází víra.

Evangelium

"A hle, žena přistoupila, padla mu k nohám a klaněla se mu." (Mt 15,25)

Reflexe

Církve se na tělo dívají překvapivě s podezřením. Jako by nikdo z teologů ani nečetl Bibli a nevěřil tomu, co Ježíš dělá, říká a žije. Jako by bylo překážkou, kterou je třeba zkrotit. Tělo je v církvích často považováno za zdroj touhy, slabosti a hříchu. Naštěstí ale jsou duchovní učitelé a lidé víry, kteří pochopili, jak nebezpečné takové učení je. Jazykem těla je dech, dotek, vjem tepla a chladu, naše nejniternější sexualita. Takový jazyk (logos) musíme poznat. V pravoslaví zůstal jeden krásný rituál, který se těla týká. Je to cvičení poklon. Nejde jen o symbolické pokleknutí, jako tady na západě, ale o hluboký rituál, kdy člověk položí svou tvář až k zemi, vydechne a nadechne se. Tak se praktikující denně konfrontují s rytmem vesmíru. Nádech a výdech, nahoru a dolů. Tento rytmus je vrytý hluboko v nás. Tělo je první učitel víry. A často je i ten nejmoudřejší.

Modlitba

Bože, který mě učíš skrze dech a pohyb, otevírám své tělo tvému doteku. Ať mé tělo znovu objeví tvůj rytmus.

Dýchání

Jemně skloň hlavu.

"Učím se pokorně."

Zvedni ji zpět.

"Otevírám se světlu."

Polož ruku na srdce.

"Víra žije ve mně."

Rituál

Udělej poklonu jako gesto sjednocení. A pak tiše řekni: "Mé tělo rozumí Bohu."

Mantra

"Víra se rodí v mém těle."

Otázka

Jaký jednoduchý pohyb dnes může být mou modlitbou?