Gesta víry

Invokace

Nechť se stane mé tělo učitelem přítomného, ať mne každý jeho pohyb ukazuje věci, které má mysl nedovede přijmout.

Evangelium

"Padl na kolena a klaněl se mu." (Mk 1,40)

Reflexe

Tělo je místem zjevení. Tělo samo mluví prvotním jazykem, jazykem Božím.

Je to první jazyk, kterým k nám Bůh mluví. Jak říká Cynthia Bourgeault:

"Jazyk duchovní transformace je již hluboko vepsán do našich těl."

Když se učíme jezdit na kole, učíme se rovnováze. Když se učíme plavat, učíme se důvěře.

Když se učíme milovat, učíme se jednotě. To všechno jsou duchovní pravdy — a všechny se učíme tělem. Víra není jen myšlenka jak nám předkládají autoři dogmat a katechismů. Víra je pohyb.

Modlitba

Bože vnímám teplo i chlad pod svýma bosýma nohama. Uč mne více naslouchat tělu, které je tvým chrámem. Uč mne rozpoznávat Krista v každé bytosti, kterou dnes potkám.

Dýchání

Jemně skloň hlavu.

"Otevírám se."

Zvedni ji zpět.

"Přijímám světlo."

Polož ruku na srdce.

"Mé tělo je modlitba."

Rituál

Udělej jednu pomalou prostraci — nebo její jednoduchou variantu: skloň se, dotkni se země, nadechni se, a pomalu se zvedni. A pak tiše řekni: "Jsem s tebou Kriste."

Mantra

"Mé tělo zná cestu k Bohu."

Otázka

Jaké gesto dnes může být mou modlitbou — i kdyby bylo úplně jednoduché?