MALÁ CESTA MODLITBY

Někdy, když jsem v takovém stavu duchovní suchoty, že mě nenapadne jediná dobrá myšlenka, odříkám velmi pomalu 'Otče náš' nebo 'Zdrávas Maria' a tyto modlitby stačí k tomu, aby mě vyvedly ze sebe sama.

Modlitba není výkon. Není to proud slov. Je to návrat. Když se duše cítí prázdná, stačí jedno slovo. Jeden dech. Jedno tiché "Otče". Podobně jako v buddhistické praxi – i tam se učíme, že ticho je plné. Že přítomnost je modlitbou.

Moje síla spočívá v modlitbě a oběti; jsou to neporazitelné zbraně a dotýkají se srdcí jistěji než slova.

Terezie nás učí, že modlitba je čin. Je to energie, která proudí dál, než kam dosáhnou naše ruce. Je to jako světlo svíčky, které osvětluje místnost, aniž by o sobě mluvilo. V buddhismu bychom řekli: soucitná mysl má sílu měnit svět – tiše, neviditelně, ale skutečně.

Často jen ticho dokáže vyjádřit mou modlitbu.

Ticho není prázdnota. Ticho je prostor, kde se Bůh může nadechnout. Terezie v tichu nachází spojení.
Stejně jako zenový mistr sedí v tichu a ví, že to stačí.

Naším opěrným bodem je Bůh: naší pákou je modlitba; modlitba, která hoří láskou. S tou můžeme pozvednout svět!

To je mystika modlitby: není to prosba, ale síla. Je to plamen, který hoří i v noci – a zahřívá i ty, kteří o něm nevědí.