MALÁ CESTA VLASTNÍ SLABOSTI

Tvůj malý ptáček se raduje z toho, že je slabý a malý.

Terezie objevuje poklad prázdnoty naplněné Bohem. Nechce být silná. Nechce být slavná. Nechce být dokonalá. Chce být malá – protože právě tam, kde jsme malí, může Bůh být velký. To je revoluce milosrdenství.

Souhlasit se svou neschopností a učinit Boha pro sebe vším.

To je jádro malé cesty. Neutíkat od své slabosti, ale přijmout ji jako místo setkání s Bohem. V buddhismu se říká, že prázdnota není nedostatek, ale otevřenost. Terezie by řekla: otevřenost pro Lásku.

Chce být světicí s Boží tváří.

Terezie ví, že tvář je místem pravdy. Ne maska. Ne grimasa. Ale tvář, která miluje. A právě v této tváři – i když je unavená, zraněná, slabá – se zrcadlí Bůh. To je spása všednosti.

Být chudým znamená souhlasit s tím, že mnoho nezmůžu, ale že vše mohu obdržet od Pána.

To je duchovní chudoba. To je odvaha být závislý na milosti. To je víra, která se nebojí prázdných rukou. A právě v těchto rukou Bůh klade své dary.

Závěrečná modlitba se svatou Terezií