Pán čtyř čtvrtin: Cesta k mužské celistvosti

Milí bratři (a sestry). Byla to dlouhá cesta, mrazivá, tvrdá, po kamenitých srázech, za ledového větru. Kroky unavené, zvířata vyčerpaná, noc beznadějně temná, oči těžké. Nechali jsme za sebou paláce s bohatstvím, bezpečí našich zdí, vůně známých zahrad, horko našich žen, jen abychom pokračovali dál, za něčím nejasným, za znamením hvězdy. Krčmy plné smíchu, bohaté hodování, ale my jsme věděli – tam nás nečeká pravda. Bylo nutné pokračovat, hlouběji, vzdor pochybnostem, s výsměchem bolesti. A nakonec jsme našli dítě – bez moci, bez zlata, jen světlo v jeho očích. Ale odešli jsme jiní, přetvoření, starý svět už nebyl naším domovem. Není jednoduché projít takovou cestu – opustit iluzi, přestat hledat sílu tam, kde není. Ale král, který se zrodil v chudobě, nás naučil, co je skutečná moc. (Cesta mudrců, silně inspirováno a ovlivněno T. S. Eliotem, zápis do deníku 4/25)

Současné mužství, mužská energie, je velmi vyčerpaná, nemocná a slabá. Podobně je to u našich sester. Potřebujeme více moudrosti, ale kdo nás jí bude učit? Za roky doprovázení jsem na něco přišel. Ve vskutku bratrském kruhu to možné je. Tam, kde nikdo neční nad druhého, ale kde je prostor k formulování myšlenek, k naslouchání a sdílení, i k vyjádření slz, úzkosti a ponížení, všude tam dřív nebo později, začala vstupovat Moudrost (Sofia) sama. Ať už skrze básníky, křesťanské mystiky nebo prosté muže, kteří uměli unést svou vlastní slabost. Navrhuji tedy nám všem, abychom se nebáli na tuto cestu vstoupit.

Král jako sjednocující princip

Richard Rohr ve své přednášce často zmiňuje postavu "Pána čtyř čtvrtin" – krále, který propojuje zbylé mužské archetypy: milovníka, válečníka a mudrce.Nejvyšším králem je Ježíš, který sjednocuje vše – lidi, národy i názory, lásku i bolest, tělo i ducha, slabost i moc. Doslova a naléhavě volá: "Pojďte ke mně všichni." (Mt 11,28)

Skutečný král nepotřebuje dokazovat svou sílu tituly nebo vnějšími insigniemi. Jeho moc spočívá v celistvosti a požehnání druhým. Proto není impotentní – ale je plodný, sexuální tím nejlepším způsobem. Jeho stožár stojí plně, pevně a on sám má z toho radost. Ach, jak se asi mnozí u této věty pohoršili. Ježíš je ale sám příkladem toho, že vztyčený kříž, je zároveň místem naděje na život. Je to paradox, je to mystické, je to "nepřijatelné" a tak je to pro mne osobně i možné a skutečné.

Kristus sám se neustále modlí za tuto individuační cestu - uskutečnění Já: "Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli vpravdě posvěceni. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne." (J 15,19-23)

Královská moc jako dar, ne jako výsledek boje

Královská moc není volbou, ale darem shůry. Problém nás mužů je v tom, že si chceme své království vybudovat sami, nebo vzít násilím. Tyto scénáře však vezmou za své. Pak teprv přichází ke slovu iniciace a zasvěcení, nebo chcete-li psychologicky "individuace". Jung říká: "Individuace neznamená izolaci od světa, ale jeho přijetí do sebe!" Robert Bly ve své knize Železný Jan píše: "Kde je mužova rána, tam je jeho posvěcení a osvícení." Skutečný král roste jako strom – pomalu, ale pevně. Láska, požehnání a vědomí se nedají urychlit. James Hillman dodává: "Každý život je formován svým jedinečným obrazem, který ho volá k osudu." Král ví, kdo je, a nemusí se potvrzovat skrze sociální sítě a média, obklopovat se falešnými rádci, kteří z něj jen ždímají a zneužívají jeho vliv ke svému vlastnímu bohatství.

Cesta svatého blázna: Přijetí ženské moci

Mluvíme tu o cestě svatého blázna – prvním krokem je vzdát se falešné moci, aby mohl přijmout tu skutečnou. Je nutné udělat první krok, i když nevidíme, kam. Říká se tomu víra. Je to riskantní. Je to úžasné. Je to nebezpečné. Je to bláznivé. Ale ať odpočívají v pokoji ti, kteří už přestali riskovat vše, aby měli klid a jistoty. Domnívám se, že k přežití nepotřebujeme jen baterku, nůž a spoustu vybavení, ale především Krista a jeho přítomnost, stejně jako druhé lidi. To pak už není jen přežívání, ale život. Právě ten si vyvolili lidé jako byl Martin Luther King, Oscar Romero, František z Assisi nebo český Jan Palach. Možná nás to děsí, ale je to tak. Dostojevskij ve svém díle Bratři Karamazovi píše: "Bolest a utrpení jsou vždy nevyhnutelné pro velkou inteligenci a hluboké srdce. Opravdu velcí lidé musí mít na zemi velký smutek." Skutečný král si je vědom nejen své síly, ale i svého zranění. Ví, že jeho moc nespočívá v ovládání druhých, ale v přijetí vlastního stínu.

Zvláštní roli u mužů hraje ženská síla (anima). Největší králové ctili Boží Matku Marii – jako tu nejposvátnější sexualitu. Jung říká: "Rozdělené království neobstojí. Musíme vědět, že patříme k sobě." Verena Kast, jeho žačka, ve své práci o individuaci píše: "Celistvost je možná jen skrze protknutí ryze ženského a ryze mužského." Tak jako ženy potřebují najít svou mužskou přirozenost, tak i my musíme obejmout svou vnitřní ženu. V dobrém náboženství vždy najdeme Velkou Matku, Bohyni Kálí nebo právě tu naši "křesťanskou židovku" Marii z Nazareta. Ve stínech se skrývá ženská síla, a pokud jsme byli doposud alespoň trochu vnímaví k našim sestrám, pak jsme je mohli vidět, jak už od svých dvanácti, třinácti, let, přijímaly své tělo v cyklu bolesti, krve a obnovy nitra. Totéž, ale docela "jinak" musíme podstoupit jednoho dne i my, muži. Milí bratři nebojte se. Nejsme ani první, ani poslední. Ale kvůli těm, kteří přijdou po nás, to musíme podstoupit. Učiňme tak důstojně a nikoliv zbaběle jako to dělají hadi v oblecích.

Hledání krále uvnitř sebe

Dnes chybí civilizaci opravdoví králové, protože tu nejsou moudří blázni, ale jen ti staří a zapšklí, neschopní a na viagře. Máme jen napodobeniny inkarnované do funkcí prezidentů, šéfů a biskupů a jejich zapáchající prázdnotu, založenou na neustálé kontrole a vynucování si pozornosti. Vrátit se ke Kristu, hledat inspiraci v legendách, učit se od prostých mužů i těch, kteří se nakonec přestali bát prastarého "rytířského" umění. V tom spatřuji naději a klíč k tomu, abychom uskutečňovali.

Věřím, že v kruhu mužů, které doprovázím (a oni mne), se tomu můžeme učit. A vím, že takových míst je v naší zemi víc. Mimo institucionální náboženství úředníků zde stojí (a přešlapuje) Ježíšova skupina mužů – učedníků. Poznávejme tedy společně onu nádhernou mužskou energii, takovou, jakou někteří z nás zažili alespoň u svých dědů a pradědů.

Modlitba za obnovu mužské síly

Kriste, pravý Králi, Pastýři a Průvodce. Poklekáme před Tebou jako muži hledající svou pravou sílu. Ne sílu, která zotročuje, ale sílu, která chrání. Ne sílu, která ničí, ale sílu, která buduje. Ne sílu, která se vyvyšuje, ale sílu, která slouží všemu stvoření.

Ty sjednocuješ ty, kdo drží pohromadě v dlaních svou nepatrnou lásku i velké utrpení, moc i slabost. Pomoz nám, abychom se stali celistvými, odvážnými a věrnými. Veď nás k tomu, abychom ustali s bojem proti sobě samým, přijali své světlo i svůj vlastní stín. Abychom nebyli ovládáni strachem, hněvem nebo pýchou, ale aby naše síla pramenila z pravého srdce, ze spojení se stromy, zvířaty, vodou, ohněm, větrem, krajinou, ženami a našimi dcerami a syny. Pomoz nám, abychom mohli jednoho dne vstoupit do velkého korunního sálu a podívali se s hrdostí do očí našich otců a matek.

Dej nám odvahu stát pevně ve chvílích temnoty a strachu. Nauč nás chránit ty, které jsme povoláni milovat. Ať v sobě neustále nalézáme královskou důstojnost. Svět potřebuje skutečné muže, muže srdce, muže ducha. Pomoz nám nebýt imitacemi, ale stát se autentickými vladaři svého teritoria – takovými, kteří žehnají, uzdravují, pozdvihují a slouží druhým. Ať v nás roste síla odvahy, síla lásky, síla požehnání.

Děkujeme Ti, Pane, že nás voláš naším mužským jménem. Děkujeme Ti, že v Tobě můžeme objevit, kým skutečně jsme, včetně naší sexuality. A děkujeme Ti, že nás učíš, že pravými králi, kteří nepanují na druhými, ale sklání se před maličkými tohoto světa. Děkujeme ti, že Tě poznáváme ve svém vlastním srdci. Amen.

Z úvodní přednášky bratra Filipa pro muže na duchovních obnovách, které plánujeme na podzim tohoto roku.