Cesta začíná na dně

Invokace

V tichu tohoto okamžiku se skláním před branou svého srdce. Ať se ve mně dnes otevře prostor, kde nepředstírám a zůstávám otevřený.

Evangelium

"Milosrdenství chci, a ne oběť." (Mt 9,13)

Reflexe

Ježíš se vědomě obrací k hříšníkům. Volá prostitutky, zloděje a lidi na okraji. Nedělá to proto, že by jejich život byl v pořádku. Vidí jejich touhu a otevřenost. Může za to jejich hlad a žízeň, i jejich zoufalá situace. Jejich těla i duše jsou "otevřená" bolestí, vinou, vědomím vlastní křehkosti, nikdo jiný, než Bůh jim nepomůže. Lidé církve, tzv. "věřící", naproti tomu žijí spiritualitu shora. Chtějí být spravedliví tak silně, že se odmítají ušpinit realitou světa. A tak se dopouštějí, možná nevědomky, ještě horších zločinů. Peleší se s mocí, kradou aby zabezpečili své pohodlí a chtějí svou spravedlnost dávat na odiv jak jen to je možné. Jejich pozornost se stáčí k nim samým. K výkonu. K dokonalosti. K normám, které si sami vytyčili. Celník z Ježíšova podobenství ví, že nemůže napravit všechno, co způsobil. Ví, že jeho život má trhliny, které nepůjdou zalepit. A právě tato pravdivost otevírá jeho srdce Bohu. Bije se v prsa, prosí o smilování – a je ospravedlněn pouze pravdou a pravdivostí. Buddhistická moudrost říká, že prasklina je místem, kudy vstupuje světlo. Evangelium říká totéž: Bůh přichází tam, kde se člověk přestává bránit. Ježíš nestojí na vrcholu našich ideálů, ale v údolí našich ran.

Modlitba

Ježíši, který miluješ srdce zraněná, otevírám ti svou slabost, své selhání, svou pravdu.

Dýchání

Nadechni se pomalu.

"Přijímám milosrdenství."

Vydechni dlouze.

"Pouštím sebeodsouzení."

Polož ruku na srdce.

"Tady začíná pravda."

Polož druhou ruku na břicho.

"A zde přebývá odvaha."

Znovu se nadechni.

"Jsem otevřený Bohu zdola."

Rituál

Jemně se dotkni svého srdce dvěma prsty. A pak tiše řekni: "Tudy může proniknout světlo."

Mantra

"Milosrdenství začíná tam, kde končí moje dokonalost."

Otázka

Kde dnes mohu být pravdivější – a tím otevřenější Božímu milosrdenství?