Dospět k obrazu Krista...

Evangelium

"Kdo viděl mne, viděl Otce." (J 14,9)

Reflexe

Náš obraz Boha nás buď tvoří, nebo ničí. Pro většinu z nás je Bůh jen podvědomým koktejlem našich rodičů a autorit z dětství. Pokud byli přísní, je takový i náš Bůh. Pokud byli chladní, vnímáme Boha jako vzdáleného manažera vesmíru. Mnoho lidí (včetně ateistů) nebojuje proti Bohu, ale proti dětské karikatuře, která už dospělému člověku nestačí. Ježíš přichází, aby tyto masky strhl. Ukazuje Boha ne jako trestajícího soudce, ale jako nekonečný proud lásky, jako Trojici, kde se život neustále vylévá ven. Dospělá víra znamená dovolit našim představám o Bohu, aby zemřely a uvolnily místo Realitě s tváří, která nás neomezuje, ale rozšiřuje. Velký Bůh z nás dělá velké lidi.

Tělo

• Zavřete oči. Uvědomte si napětí ve své tváři, zejména kolem očí a čelistí.

• Představte, že se vaše vnitřní obzory rozšiřují: "Můj Bůh je větší než mé představy."

• Uvolněte svaly v obličeji a nechte koutky úst mírně povolit: "Odkládám masku strachu."

• Položte si obě ruce na hruď a vnímejte prostor, který se v ní otevírá.

Praxe

Dnes se při každém pohledu do zrcadla nebo při setkání s druhým člověkem zeptejte: "Koho v něm vidím? Soudce, nebo bratra? Cizince, nebo Boží tvář?" Zkuste si uvědomit, kdy se ve vás ozve onen "malý, trestající bůh" (skrze kritiku, strach nebo pocit viny) a vědomě ho nechte odejít. Místo něj jen tiše dýchejte do prostoru svobody, který vám nabízí Kristus.