Odpustit sobě

20.05.2019

Můžeme a měli bychom se otevřít stejnému odpuštění, které přijímáme anebo které chceme nabídnout druhým. Pokud totiž neodpustíme sami sobě, pokud zůstaneme na sebe naštvaní a budeme se odmítat, nedokážeme vůbec přijmout odpuštění, které nám ostatní mohou nabídnout, a stejně tak nemůžeme nabízet nikomu odpuštění my: nejsme duchovně připraveni ani na...

Někdy se zdá, že vytváříme jen podstatná jména. < Bůh, já, láska, pravda>. Jména jsou jako sochy. Někdy krásná, jindy nahánějící hrůzu. Život teče po vyprahlých korytech prastarých řek, je jako déšť, který se snáší nad lesem, jako ranní mlha v údolí, sněhulák, kterého jsme postavili, když jsme byli malí, slzy, které nám stečou po tváři. Stále je to...

V srdci Boha

15.05.2019

Terezie z Ávily říká nádherně "Ničím se neznepokojuj, ničím se nermuť, všechno pomíjí. Bůh se ale nemění. Máš-li v srdci Boha, nic Ti nechybí, jeho láska stačí." Mé jáčko, které se tolik snažilo celý život získat si úctu a respekt - pomíjí. Tolik času jsem ztratil pro pár písmenek před jménem, tolik času jsem ztrácel pokaždé, když jsem se snažil...

Jsem naprosto v pohodě s tím, co nedokážu dělat nebo o co přicházím, protože stále zbývá hodně toho, co dělat dokážu a o co nepřicházím.....

Líbilo se mi jak nedávno Timothy Radcliffe přirovnal kněze k žebrákům, kteří čekají na Boží slovo, které by pak mohli dát někomu dalšímu. Podobně se cítím i na cestách a procházkách, jenže poslední dobou je něco jinak.
Je to jako by vás Bůh vzal a posadil k bohatě prostřenýmu stolu. Ve skutečnosti v modlitbě dostávám víc než čekám,...

Ticho

08.05.2019

Vše co potřebujeme, je zůstat tiší.
Mír je naší skutečnou podstatou.
>>><<<
Šrí Ramana Maharši

Nemám se teď zrovna nejlíp. Mám starosti jako milardy dalších lidí, beru léky jako miliardy dalších lidí a občas mě sevře úzkost, rychle mi buší srdce, mám sevřenou hruď, nemůžu spát. Vlastně nic moc. Nejde to jak bych chtěl. A přece se děje spusta krásný věcí, které občas jedním okem zahlédnu. Mystici stále opakují "tady a teď." Jak můžu chtít...

HISTORKA se týká jednoho italského páru a jejich sňatku. Domluvili se s panem farářem, že budou mít takovou malou oslavu na farním dvoře za kostelem. Ale pršelo a oslava nemohla být venku, tak šli za panem farářem a ptali se: "Mohli bychom prosím udělat tu oslavu v kostele?"
Otec nebyl ani trochu nadšený, ale oni tvrdili: "Dáme si kousek...

Jak už jsem říkal Velikonoce rád nemám. Ono je snad ani nejde mít rád, ale přesto si myslím, že bez nich bychom nebyli čím jsme a čím se stáváme, Tělem Kristovým, společenstvím, kde je laskavost důležitější než názory, moudrost víc než informace, a sobě navzájem tajemstvím, které lze obejmout. Pokoj a dobro.
...
přidávám několik obrázků z...