Homilie: Bezdomovecká rapsodie

O tomhle příběhu vyprávěl Ježíš. Je známý pod názvem Podobenství o marnotratném synovi. Buddha učil, že každý z nás má v sobě semeno probuzení – i ten, kdo spadl nejhlouběji. I ten, kdo se topí v závislosti, v bolesti, v hanbě. To semeno nikdy neumírá. Jen je někdy zasypané bahnem.Už nechci dál ubližovat sobě ani druhým

Ale víte co? Lotosový květ roste právě z bahna. Ne z čisté vody. Ale z temnoty. A tak se ten muž rozhodl. Ne změnit celý svět. Ne přestat pít ze dne na den. Ale udělat první krok. Přestat utíkat. Přestat se nenávidět. Začít dýchat. Začít být přítomen. V buddhismu neexistuje "ztracen navždy". Existuje jen bloudění a probuzení. A probuzení začíná v okamžiku, kdy si řekneš: "Dost. Už nechci dál ubližovat sobě ani druhým."

Nejsi špatný člověk, protože jsi závislý. Nejsi méněcenný, protože spíš venku. Jsi bytost, která trpí – a která si zaslouží soucit, ne odsouzení. Neříkám ti to proto, že jsem lepší. Na ulici jsem byl, i když jen chvilku a měl trochu víc štěstí. Neříkám ti to proto, že mám vědomosti, nebo nějaký status. To nemám už dávno. Říkám to proto, že věřím a vím, že naděje nejsou jen kecy, ale skutečnost.

Jsi tady vítaný i s jizvami. Vždyť podle nich se poznáme navzájem.

Buddha prý řekl: "Stejně jako měsíc vychází zpoza mraků, i mysl se může vynořit z temnoty." Možná jsi dnes na dně. Ale i dno je místo, odkud se dá odrazit. Každý nádech je šance. Každý krok je modlitba. Každý okamžik je nový začátek. Tady nejsi sám. Tady tě nikdo nesoudí. Tady tě vítáme takového, jaký jsi – s tvými jizvami, s tvou bolestí, s tvou nadějí. Ať už jsi dnes udělal krok vpřed, nebo jsi znovu upadl – jsi na cestě. A to je to, co se počítá.

Legrační na tom všem je, že nejsem buddhista, ale křesťan. Obyčejný člověk, kněz, který tady pod širým nebem káže svým bratrům a sestrám. Děkuji vám za to, a prosím důvěřujte.

Amen

Dōgen byl zenový mistr, který učil, že osvícení není někde daleko – je v každodenním životě, v každém nádechu, v každém kroku. Z jeho myšlenek mám rád tyhle čtyři (v souvislosti s dnešním kázáním):

1. "Cesta je každodenní život."
2. "Studovat cestu Buddhy znamená studovat sebe, a to znamená zapomenout na sebe."
3. "Když najdeš místo, kde jsi, jsi doma."
4. "Nečekej na osvícení. Žij tak, jako bys už byl probuzený."

Meditace na lavičce:

Tato meditace je jednoduchá. Můžeš ji dělat vsedě na lavičce, na zemi, nebo i ve stoje:

1. Zavři oči (nebo je nech jemně pootevřené).
2. Zaměř se na dech. Netřeba ho měnit. Jen si všímej, jak vzduch vstupuje nosem a vychází.
3. Při nádechu si řekni v duchu: "Jsem tady." Při výdechu: "A to stačí."
4. Pokud přijde myšlenka, nevadí. Jen si jí všimni a vrať se k dechu.
5. Pokračuj 5 minut. Pokud chceš, můžeš si položit ruku na srdce a říct si: "I teď jsem dost."

Kdybys, cokoliv potřeboval, jsem tady pro tebe. Zavolej nebo napiš na 777617261. Moje jméno je Filip Štojdl a jsem kněz i hříšník zároveň.