Homilie: DUŠE V TOVÁRNĚ SVĚTA NA ROZŠÍŘENOU REALITU

Vážené sestry, vážení bratři, vítám Vás v našem ocelovém chrámu, kde zrcadla zří naše duše. Kéž by bylo alespoň více betonu a skla, a méně papírů, plastů a toxického odpadu, kterým překypuje současný internet. Tady, uprostřed světa, kde naděje rezonuje jako ozvěna na-dutosti duchovních byznysmenů a majitelů náboženských fastfoodů, který jedni nazývají továrnou a druzí svatyní, se dnes spojujeme v myšlence, která je stará jako lidské dějiny: Jak přežije duše v době, která svádí, aby člověk měřil cenu života pomocí algoritmu, kurzu a inflace? Kde zůstala naše první naděje, kde se ztratila nevinnost, a kde leží duté kopce? Prorok Ezechiel slyšel Hospodina říkat: "Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha." (Ez 36,26) Právě novost srdce, touha po životě, je odpovědí. Martin Luther King Jr. nás učil: "Otázka není, co očekáváme od života, ale jestli vůbec chceme žít a nebo zůstat pouhými otroky a loutkami." Čemu tedy dovolíme růst v životě, když kolem proudí statistiky, průzkumy a mrtvé kampaně?

Kritika současnosti: ALGORITMUS bytí?

Žijeme v době, kdy algoritmus (pouhopouhá AI forma, zaměňovaná dnes za obsah) škrtí svědomí. "Chamtivost je strach převlečený za zodpovědnost," řekl kdysi Mahátma Ghándhí, a v Evangeliu čteme, že : "kde je tvé srdce, tam je i tvůj poklad." (Mt 6,21) Deficitní identita nám podprahově nabízí zvrácenou a morálně naprosto závadnou myšlenku, že nejsme dost, a tak hromadíme (a to bohužel i na duchovním poli) – ale čím víc máme, tím větší je pocit prázdna. K deficitní identitě bych ještě rád přidal bohatství definované jako nedostatek. Tuto zrůdnou ideologii dnes šíří především Mark Zuckerberg a jeho společnosti. Jeho "rozšířená" realita se už dávno zmocnila našich svobod. Sám se velmi často zastávám bohatých lidí, ale pokud je jejich bohatství omezením mé osobní svobody, pokud je jeho předpokladem zneužívání citlivých informací a další, pak musím vstát a říct stejně tak ostré NE, jako jsem ho kdysi sdělil lidem z mafiánských struktur napojených na některé husitské farnosti.

Dorothe Sölleová byla vždy ženou modlitby, a tak věřila a žila fakt, že modlitba nemění svět, ale lidi, a ti potom teprve mohou změnit náš svět. Co tedy znamená být člověkem, který nehromadí, ale vydává se, slouží, inspiruje, odpouští? Odpověď je v samém středu evangelia: nejsme vlastníci, jsme pouze správcové. "Komu bylo více dáno, od toho bude více požádáno." Majetek a bohatství je závazkem, nikoliv příležitostí k tomu zabíjet, popravovat a ničit.

METAnoia: Z monologu k modlitbě

Kdysi sociální síť se stala korporátem. Velmi hrubě se postavila Ježíšovi a sama definovala, co je to META. Metanoia, jako změna smýšlení, obrácení se a svobodný život se stal předmětem byznysu. 

V podobenství o bohatém šílenci (Lk 12,13–21) Ježíš vykresluje člověka, který staví větší stodoly. Je to monolog ega, plánování bez vztahu, modlitba bez Boha. Luther King varoval: "Zbožštění majetku nás zbavuje schopnosti naslouchat utrpení (vlastnímu i ostatních)." Kde je tedy hranice mezi užitečným vlastnictvím a modlou, mezi svobodou a připoutaností?

Zamyslete se tedy dnes se mnou: Kde je dnes váš poklad? Ve statistikách, v předmětech, v minulosti, v počtu sexuálních partnerů, obdržených svátostí církve, či v počtu oken na novém domě? Nebo v komunitě – ve společenství, soucitu se sebou, v odvaze tento soucit sdílet s ostatními? Dovolte si být správci – a nikoliv sběrateli výhod jako mnozí vaši představitelé, jste svobodní, jste tvůrci a nikoliv konzumenti knížek, které zaplatil někdo jiný. Ať vaše životy nesou znamení poctivých lidí a nikoliv těch, kteří si za svou víru nechají dobře zaplatit.

Amen.