HOMILIE: Karma prostého života

Sestry a bratři,

dovolte mi dnes otevřít téma, které spojuje hluboké kořeny biblické moudrosti, principů buddhistické etiky a poznatků současné psychologie, a to v kontextu ekonomie a medicíny — tedy oborů, jež se soustavně zabývají hodnotou, tokem a smyslem toho, co nám bylo dáno a co předáváme dál. Vím, že za to budu opět "peskován", ale já už se nebojím.

"Komu je mnoho dáno, od toho se mnoho požaduje" (Lukáš 12:48): Dynamika odpovědnosti

Tento verš z Lukášova evangelia je nejen morálním apelem, ale i výzvou k integritě v oblasti lidského potenciálu, darů i privilegií. Můžeme jej vnímat jako rozvinutí principu, který nacházíme v mnoha světových tradicích — včetně buddhismu.

Je to ekonomie života, v níž proudí dary, schopnosti, milost — a od nás se žádá odpovědné zacházení: ve vědě, ve zdravotnictví, v hospodářství. Otec Richard Rohr připodobňuje tuto "božskou ekonomiku" k systému proudění: co zůstane stát a neproudí dál, ztrácí život. Co plyne, obohacuje prostor kolem sebe.

Karma jako proud a odpovědnost

Buddhismus nabízí podobně hluboký vhled do zákonitosti příčin a následků. Buddha říká ve známém výroku z Dhammapady (verš 1):

"Všechno, čím jsme, je výsledkem toho, co jsme si mysleli."

[Zdroj: Dhammapada, překlad: Bhikkhu Bodhi]

Nebo další zásadní výrok:

"Jako ozvěna následuje hlas, jako stín, který nikdy neopouští tělo: tak následují následky dobrých a špatných činů."

[Dhammapada, verš 2]

V buddhistickém rámci karma není trestem ani odměnou v tradičním slova smyslu, ale nevyhnutelným řetězcem příčin a jejich důsledků:

"Činy mají následky, ať už v tomto či v budoucím životě."

[Majjhima Nikāya 135]

Pokud tedy "komu je mnoho dáno, od toho se mnoho požaduje", znamená to, že každý z nás je nejen příjemcem, ale především správcem — a naše odpovědnost je proporcionalní míře obdržených darů.

Psychologická perspektiva: Vděčnost, svoboda a volba

Současná psychologie potvrzuje transformační sílu vděčnosti. Studie Emmonse a McCullougha (2003) prokázaly, že vědomé pěstování vděčnosti zlepšuje psychickou pohodu, posiluje mezilidské vztahy a podporuje fyzické zdraví.

V ekonomii i medicíně je tok zdrojů, informací, péče i pozornosti obdobou "božské ekonomie" — a blokace toho toku, ať už kvůli strachu, lakotě nebo nedůvěře, vede k dysfunkcím systému.

Milost, karma a odpovědnost v praxi

Z pohledu ekonoma rozumíme hodnotě, když proudí, a ne když stagnuje. Z pohledu lékařských věd víme, že zdraví je dynamický stav, nikoli konstanta. Totéž platí i pro milost, vděčnost a lásku.

Biblické podobenství o "dobrém stromu a dobrém ovoci" (Matouš 7:17–18) je možné číst jako výzvu k trvalé odpovědnosti za plody, které neseme tam, kde působíme — ať už jako lékaři, ekonomové, vědci, kněží, trafikanti nebo kadeřnice.

Vděčnost je nejen cit, ale i návyk, který lze kultivovat. Čím více dáváme, tím více obohacujeme i sebe. Karma není hrozba, ale nástroj růstu a osobní svobody. Modlitba vděčnosti je klíčem k uzdravení společnosti, do níž jsme posláni.

A proto přijměme, že "komu je mnoho dáno, od toho se mnoho požaduje" nejen jako varování, ale hlavně jako pozvání — do větší šíře, hloubky a štědrosti v našem profesním i osobním životě.

Amen.