HOMILIE: Oheň, který proměňuje!

Drazí v Kristu, v dnešním evangeliu slyšíme Ježíše, jak říká slova, která mnohé z nás mohou překvapit či dokonce zneklidnit: "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! … Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení."

Často očekáváme, že Ježíšovo poselství bude znamenat soulad, pokoj, harmonii. Vždyť tolikrát slyšíme o lásce, smíření, odpuštění a míru. Známe až moc dobře ty ošuntělé řeči velebníčků, kteří si jezdí super vybavenými auty po farnostech za peníze od státu, nebo se nechají dokonce vozit, takové ty filosofické kavárenské nezávazné řeči o Ježíšovi a jaký to byl dobrák. Známe takové ty kněze, kteří se bez selfíčka neobejdou a jejichž životním cílem je jenom moc, ovládání a sláva…

Modlitba je oheň – aneb proč Ježíš nepřišel přinést pokoj, ale rozdělení

Proč dnes Ježíš mluví o ohni a rozdělení, ba dokonce o napětí přímo v rodině, mezi rodiči a dětmi, mezi generacemi? Odpověď najdeme hlouběji, když si uvědomíme, že oheň, který Ježíš přináší, není destruktivní, ale očišťující a tvůrčí. Je to oheň, který proměňuje lidské srdce. Oheň, který je obrazem radikální proměny, nutné k tomu, abychom mohli žít podle evangelia a skutečné lásky.

Právě o tomto ohni je i povídka Anthonyho de Mella "Modlitba je oheň!", kterou jste slyšeli. Vynálezce přináší oheň do chladného kraje a dává lidem nástroj i poznání, jak si ohřát tělo, uvařit jídlo, přežít a žít lépe. Ale co se stane? Lidé místo toho, aby oheň skutečně žili a používali, začnou uctívat jeho vynálezce, dělat rituály kolem památky na něj, liturgii zdokonalují do posledního detailu – ale zapomenou na to nejdůležitější: na skutečný oheň, na jeho žití, na jeho žár.

Děláme do víry už roky a máme to v paži

Tak, jak se může stát víra pouhým zvykem, rituálem, tradicí, vzpomínkou, která už neproměňuje, nezahřívá, neosvětluje. Může se stát, že máme krásně upravené kostely a liturgie, ale v našich srdcích není oheň, který by nás posouval dál, měnil, provokoval k novému životu, k odvážné lásce.

Oheň, který Ježíš přináší, je nepohodlný. Nepřináší vždy mír ve smyslu klidu, ale často rozdělení – protože nutí rozhodovat, nabourává falešné jistoty, rozděluje staré od nového, pohodlí od odvahy, vlažnost od zanícení. Evangelium není vždy příjemné, protože každý, kdo ho chce žít do hloubky, narazí na odpor – možná i u svých nejbližších, možná v sobě.

Skutečná víra však je o proměně, o žáru, který v nás zapaluje Boží Duch a který nutí něco měnit. Modlitba, říká de Mello, není prosba, není rituál – je to oheň! Modlitba je stav, kdy dovolujeme Bohu, aby nás proměnil, kdy jsme ochotni nechat shořet to, co už v nás neslouží lásce, pravdě a svobodě.

Světlo nebo jenom nedělní "blikance"

Náboženství bez ohně, bez skutečné proměny, může vést k rozdělení, fanatismu, k prázdnému rituálu, který slouží více vlastnímu bezpečí než Boží věci. Ale náboženství, které se proměňuje v lásku, v živý vztah k Bohu a k lidem, je tím ohněm, který mění svět.

Možná proto Ježíš říká, že přišel přinést rozdělení – protože nás vede k rozhodnutí. Jsme ochotni zůstat u návyků, nebo se necháme proměnit? Hledáme pohodlí, nebo skutečný žár? Hledáme Boha, nebo jen svou jistotu, bezpečí, klid?

Drazí, dovolte Bohu, aby ve vás roznítil oheň. Nebojte se, že vás bude bolet. Nebojte se, že vám sebere falešný pokoj. Ježíšův oheň je láska, která proměňuje, činí nás více podobnými Bohu. Je to oheň očišťující, osvobozující, oheň nové naděje.

Ať je naše víra více ohněm než zvykem, více láskou než rituálem, více proměnou než jistotou. Prosme Boha, ať v nás zapálí svůj oheň, abychom byli světlem světa a hřáli i druhé.

Amen.

(Kázání Filipa Štojdla na neděli 17. Srpna 2025, Lk 12,49–53)