Nejsvětější Trojice (Vesmír, který je na naší straně)

Drazí přátelé,

dnes slavíme tajemství Nejsvětější Trojice – Boha, který je pro nás, vedle nás a v nás. Richard Rohr to vyjadřuje jednoduše a krásně:

Bože pro nás, říkáme ti Otče.
Bože vedle nás, říkáme ti Ježíši.
Bože v nás, říkáme ti Duchu svatý.

Tato slova nejsou pohou teologickou hantýrkou, jak býváme z kostelů bohužel zvyklí. Jsou pozváním k důvěře. V době, kdy tolik lidí čelí ztrátě smyslu, nám Trojice nabízí mapu vnitřní odvahy.

Bůh jako Otec – laskavý vesmír

V buddhismu se často mluví o základní dobrotě – že pod povrchem všeho utrpení je přítomna hluboká, klidná, soucitná energie. Richard Rohr říká totéž: realita je na naší straně! Bůh není soudce, ale ochránce. Nejsme v nepřátelském vesmíru. Jsme v náruči bytosti, která nás chce vést k růstu. Jenom musí počkat, než dospějeme. A dospívání bolí. O tom, ale jindy.
Pokud ztratíme důvěru, začneme žít ve světě, kde "všechno je na nás". A to je svět plný kontroly a permanentní úzkosti. Jak se mě nedávno někdo zeptal "a ten člověk, co je teď u husitů biskupem, je v pořádku, vypadá jako by se mu chtělo na záchod, neustále se dívá na hodinky a podivně se usmívá na lidi kolem… ?" Možná to znáte: neustálé zabezpečování, plánování, obavy. Alespoň já si takové období nutně prošel. Ale co když je tu někdo větší, kdo nás drží? I když jsme naprosto odepsaní a ani my už s ničím nepočítáme?

Ježíš – Bůh, který kráčí s námi

Ježíš je Bůh, který nás doprovází. Ne jako nadřízený, ale jako ten, kdo jde tuto cestu s námi. Vede nás skrze smrt a vzkříšení – ne k nějaké pofidérní "poslední události", ale v přítomnosti - jako životní rytmus. Všichni procházíme ztrátami. Ale právě v těchto chvílích se rodí nový život. To se nám Ježíš snaží ukázat. On se neštítí cesty a neutíká za zdi tlustého kláštera.
Buddhismus učí o nepřipoutanosti – že vše je pomíjivé, a právě v tom je svoboda. Ježíš nás učí totéž: smrt není konec, ale brána. A my se nemusíme bát touto branou procházet, protože On jde s námi.

Duch svatý – Bůh v nás jako Velká Matka

A nakonec – Duch svatý. Bůh v nás. V buddhismu bychom řekli: vnitřní probuzení, intuice, bdělost. Rohr mluví o Duchu jako o vnitřním naváděcím systému. I když jsme zranění, i když jsme zabloudili, něco v nás ví, že jsme milováni. Že jsme Boží děti. Já poměrně radikálně tvrdím, že tady narážíme na tajemství ženské esence Života. To, co v nás bylo počato, se uvnitř vyvíjí a dere se do tohoto světa. Někdy prostřednictvím snů a v bdělejší a poctivé duchovní práci – prostřednictví kontemplace směřující k akci – Uskutečnění.
Tento hlas je tichý, ale vytrvalý. A když se mu naučíme naslouchat, zjistíme, že Bůh není někde daleko, ale uvnitř nás – jako dech, jako světlo, jako klid.

Říct svobodně své ano životu

Trojice není matematická hádanka. Je to pozvání k důvěře. Když řekneme "ano" Bohu jako Otci, Ježíši jako průvodci a Duchu jako vnitřnímu světlu, začneme žít jinak. Ne ze strachu, ale z důvěry. Ne z kontroly, ale z odevzdání. Ne z osamění, ale z propojení.

A tak vás dnes zvu:

Řekněte ano.
Ano laskavému vesmíru.
Ano Bohu, který vás drží, vede a přebývá ve vás.
Ano životu, který se stále znovu rodí.

Amen.

Neděle / Slavnost Nejsvětější Trojice / cyklus C