Homilie: Zpověď věže a proč jsem musel všechno opustit

Milé sestry a bratři. Děkuji vám všem za desítky emailů a zpráv a především setkání. Vracím se do života, řečeno s Terezií z Lisieux. Opravdu stručně by se dalo říct, že nyní jsem sám sebou. Mnoho věcí se změnilo díky lekci SOUCITU, jak bych nazval svou první polovinu života. Mluvím k vám jako ten, kdo se učí přijmout se i se svými chybami, jak nám často říkali. Přijmout se jako člověka, který mnoho let stavěl věž, a musel jí opustit. Mé srdce to nedovolilo. A i když teď asi pro mnohé používám spíše mystický jazyk, je to veskrze prosté. Budování ega jsem dotáhl až do takové dokonalosti, že jsem se nakonec uvnitř musel zhroutit. 

Začal jsem svou bipolární poruchu "léčit" alkoholem a to až tak, že jsem denně pil až dva litry vodky. Tahle devastace se projevila v mém životě naprosto všude.

Nakonec jsem si ale musel položit první otázku: Kde jsem? O tom mluvím v jiném, starším kázání a odkaz najdete na konci tohoto publikovaného textu. Dnes se ale ptám a můžu ptát, KDO JSEM? Už se nemusím ohlížet očima ega, které se shání po odpovědi "za koho mne lidé pokládají." To je osvobození a změna, kterou vám mohu nabídnout už nikoliv jako "prázdný obsah", ale jako bolestnou zkušenost. Ostatně v připravovaném rozhovoru pro časopis AGAPÉ+ o tom dost otevřeně mluvím také. Nepohodlně se usaďte v kostelních lavicích, nebo kdekoliv, kde si toto kázání čtete nebo posloucháte, a společně s Ježíšem, se zkusme zamyslet trochu jinak, než jsme asi zvyklí.

Otázka identity

Ježíš se nás dneska zeptal: "Za koho mě lidé pokládají?" A pak: "Za koho mě pokládáte vy?" To není jen otázka pro učedníky. Je to otázka pro každého z nás. Kdo je Kristus pro mě? A ještě hlouběji: Kdo jsem já – v jeho světle? Jung v knize Aion říká, že Kristus je archetypem Já – obrazem celistvosti, k níž jsme povoláni. Nejde jen o víru v Krista, ale o vnitřní proměnu, která nás k němu připodobňuje. Jung v AIONu zmiňuje fakt, že: "Kristus je psychologickým symbolem Já. Jeho božská i lidská přirozenost, jeho utrpení, smrt a vzkříšení, to vše odpovídá procesu individuace." Je to podobné jako sv. Pavla v listu Kolosanům (1,27). Kristus je znamením vnitřní přítomnosti – není to objekt víry. To je hodně zásadní pro změnu naší praxe i křesťanské cesty (ať už to pro nás znamená cokoliv).

Kristus jako zrcadlo

Když Petr říká: "Ty jsi Mesiáš," Ježíš mu neodpovídá: "Správně!" Místo toho otevřeně mluví o utrpení, smrti a vzkříšení. Proč? Protože poznání Krista není intelektuální výkon (jak říká jedna moje kolegyně teoložka o některých husitských prelátech "výron"), ale existenciální nutnost. Nestačí vědět, kdo je Kristus. Je třeba vejít do jeho příběhu – nést kříž, zapřít ego (nechat jej klidně ukřižovat), projít smrtí k novému životu. Tady mi opět pomáhá v pochopení Jung: "Kde je světlo, tam je i stín. Kristus má svého protivníka – Antikrista – jako nutný protiklad k celistvosti." Dlouho jsem dělal přesný opak. Snažil jsem se zachytit ďábla ve svém egu a paradoxně tak vytvářel další ego na pozadí (to je další poměrně složitý princip, ale to nechme do nějakého osobnějšího sdílení). Protože potřebujeme duchovní bdělost a živou přítomnost, je zapotřebí si uvědomit, že nic z toho, co předpokládáme tam venku (zlo, násilí, bída, atd.) není nijak izolováno od toho, co je uvnitř nás samotných.

Cesta individuace – cesta kříže

Ježíš říká: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe." To není výzva k sebezničení jak by se nám mohlo zdát. Není to ani náhodou cesta k asketismu, ponižování sebe sama a podobně. Mnoho z křesťanské "věrouky" má na svých rukou bohužel také dost krve a sebevražd, pokud jde o zvrácené pochopení Kříže (sic!). Zapřít sebe je Ježíšovou výzvou k odložení masky, přiznat si stín, vzdát se iluzí o sobě. Vzít kříž znamená přijmout svou cestu, své rány, své limity – a přesto jít dál. To je cesta individuace, jak ji popisuje Jung – cesta k celistvosti, která vede skrze bolest, ale končí vzkříšením a velmi prostou formou lidskosti. V AIONu čteme: 

Cílem individuace je uskutečnění Já, které je vždy větší než ego. Tento proces je duchovní cestou, která vede k celistvosti.

Kristus jako symbol sjednocení protikladů

"Kristus sjednocuje protiklady: je beránek i lev, trpící služebník i král. Je to obraz sjednocení, nikoli jednostrannosti." Ano, navážu opět na Junga v tomto výkladu (viz kniha Zjevení 5,5–6: "Hle, zvítězil lev z pokolení Judova... A uviděl jsem beránka, jako by byl zabit." Protiklady se v našem životě propisují ne proto, abychom dualisticky hledali, nacházeli a generovali lepší život bez "zla", ale abychom pomocí integrace (eucharistie – přijetí, přijímání a přítomnost) žili už nyní opravdový NOVÝ ŽIVOT. To se jistě týká i cesty žen a mužů, ale o tom zas jindy a jinde.

Uděláme s tím ve svém životě něco?

Za koho se tedy pokládáme? Stále ještě za výslednici názorů o nás? Za to, co o nás "vyhodí" internetový prohlížeč? Za to, že jsme se stali někým významným, nebo naopak někým naprosto odepsaným? Pokládáme se za koktejl genů spermatu a vajíček, jako ateisté? To vše je docela indiferentní. K odpovědi na svůj život jednoho dne dojdeme. Ale mnohem krásnější a svobodnější je to, když se smíříme sami se sebou (na cestě k soudci, jak by řekl Ježíš). Pak tu bude dost místa pro ticho, tajemství a krásu, dary, které nakonec potřebujeme mnohem víc než cokoliv jiného. To je ta živá voda, změna nebo metanoia, jak chcete. A nezapomínejme se modlit. Je to podobné jako se v těchto horkých dnech napít.

V úctě a laskavostí váš hříšník a kněz,

Filip

Závěrečná modlitba

Bože života,
děkujeme ti za tvého Syna,
který se stal člověkem, aby nám ukázal cestu k pravdě a celistvosti.
Děkujeme ti za Krista, který nás zve, abychom nesli svůj kříž,
a v jeho světle poznávali, kým opravdu jsme.
Prosíme tě dnes zvlášť za všechny,
kdo trpí násilím, válkou a nespravedlností.
Pamatuj na oběti konfliktů v Izraeli, Gaze a Íránu.
Utěš ty, kdo ztratili své blízké.
Chraň nevinné.
Obrať srdce mocných k pokoji.
A dej nám odvahu být tvůrci smíření tam, kde žijeme.
Ve jménu Krista, který je Cestou, Pravdou a Životem.
Amen.

Použitá literatura

Jung, C. G. (1978). Collected Works of C. G. Jung, Volume 9, Part II: Aion. Princeton University Press.
Text: Lukáš 9,18–24