Lifestyle kříže mezi kozama

Obětovat člověka za hříchy světa, za činy nevědomosti, které prokazatelně nenáleží jemu, pokládajíc jej na lopatky vlastního strachu, podobou kříže, hřebů vyčnívajících z našich prostěradel a studu kuchyňských hádek, v nahotě servané a znásilněné tím nestrašnějším způsobem, jehož znaků jsme nebyli ušetřeni.

Zavěsit tělo obětované za lhostejnosti, v domnění ozdoby, tělo z drahého kovu, kterému se zavírají víčka a jehož rty sotva popadají poslední zbytky vzduchu a přesto šeptají "odpusť jim, neboť nevědí, co činí", je pravdivou výpovědí o světě plném ignorace a hlouposti, a to přinejmenším.

Při pohledu jak se houpá svatost mezi silikonovými prsy pornohvězd a lidí všelijak trpících chorobnou duchovností včetně církevních představitelů, která chce dát okatě najevo své hluboké ponoření, má namodleno, nameditováno a nashromážděno do stodol, je mi smutno za sebe, neboť takový jsem vždy byl také ve svých kolárcích, pozlacených řetězech a dlouhých černých řízách s červeným kalichem na prsou.

Odvrácená tvář od skutečnosti propadlého hrudníku, selhávajícího nervového systému, pokáleného Ježíše, z jehož útrob vytéká moč, krev, sliny a voda z probodeného boku, společně s lidskou důstojností a velmi pomalu se se vytrácí život, je v kontrastu přihlížejících, kteří se baví tím, jak hledí na svislé škubající se končetiny v kolenou, neboť chodila jsou přibitá. Kromě žen a mladíka, kterým tečou slzy po tváři. Bude to vždy jen menšina, která pochopí.

Nikdy jsem nevěděl, co s tím. A nevím to ani teď. Zdá se však, že kříž a jeho stud, dřevo a bolest, je tentýž proces v nás. Kdyby se tato událost nestala, pak bychom byli navždy všichni zcela sami na místě šerého výsměchu temných hlasů, veškeré neodvratitelnosti dorážející minulosti.

Chcete-li sejmout bezvládné tělo z kříže, pak nemusíte do Jeruzaléma kde se mniši modlí růženec jenom na dolarovkách nebo eurech. Snímejte ze sebe, snímejte za sebe, ze svého srdce, ze druhých snímejte! Při vědomí, snímejte ze zlých vzpomínek a rozsvěcejte u nich svíčku v důvěře, protože od chvíle Ježíšovi smrti jste to vy, kdo má žít a nemá křižovat (sebe ani jiné). Věřím, že Ježíš to vše podstoupil právě proto, abychom jako lidstvo nemuseli už nikdy nic takového opakovat! A přece opakujeme. A v tom jen náš největší hřích, naše nevyšší rouhání proti daru rozevřeného těla v soucitu nevysloveného….