LIMINÁLNÍ PROSTOR: místo, kde staré zemřelo a nové se ještě nezrodilo

Je to čas i místo zároveň. Vše podstatné právě zemřelo. My křesťané bychom ho nejspíš popsali jako ticho Bílé soboty. Liminální prostor územím nejistoty, velkých pochybností, deziluze, ale i deprese, beznaděje a zoufalství. Je však i možností, abychom opustili něco, co už dávno neslouží nám, co nedává život, ale spíš si ho bere a bere nám i svobodu, tady se hroutí jistoty a kontrola a otevírá se prostor pro zasvěcení, iniciaci nebo chcete-li naplnění smyslu. Jak říká apoštol Pavel: "Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, nastaly nové." (2. Korintským 5:17)

Liminální prostor jako duchovní cesta

Andrew Mayes popisuje liminální prostor jako chvíli, kdy člověka opouští staré představy (přestávají dávat jakýkoliv smysl), bezpečí i navyklé způsoby fungování. Vstupujete do prostoru, kde se může všechno změnit – včetně něj samotného. Je to radikální od-naučení, prostor zranitelnosti, ale i znovuzrození. Bible nás vybízí: "Neproměňujte se podle tohoto světa, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je Boží vůle." (Římanům 12:2)

Když se hranice posouvá: příběh Petra a učedníků

V Matoušově evangeliu se učedníci ocitají v liminálním okamžiku. Ježíš jim poprvé otevřeně říká, že cesta do Jeruzaléma povede ke konfrontaci, odmítnutí a smrti. Petr reaguje strachem a odporem – jeho představa o Mesiáši se hroutí. Ježíš mu odpovídá: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi na pohoršení, neboť nemyslíš na věci Boží, ale na věci lidské." (Matouš 16:23) Liminální prostor je vždy konfrontací s naším strachem a všemi starými jizvami, alespoň tak jej poznávám a prožívám v životě.

Strach jako brána, ne překážka

Když člověk stojí na prahu změny, často zažívá strach a pokušení vrátit se zpět nebo to všechno vzdát úplně. Vše je zde neuchopitelné a nevyslovitelné. Můžeme se podobně jako Maria ptát "jak se to může stát." A právě tady se objevují první obrysy brány, kterou je třeba projít, a s tím pak přichází i síla a odvaha jít navzdory strachu. "Neboj se, vždyť já jsem s tebou; nestrachuj se, vždyť já jsem tvůj Bůh." (Izajáš 41:10)

Liminální prostor v našem životě

Každý z nás vstupuje do liminálního prostoru, když:

• ztrácíme práci nebo vztah
• začínáme novou životní kapitolu
• stojíme před zásadním rozhodnutím
• cítíme, že starý způsob života již nefunguje
• jsme voláni k větší pravdě, odvaze či soucitu

Liminální prostor je mistrovské dílo transformace, protože jedině zde se naužíme jak se vzdát iluze kontroly a vstoupit do neznáma, doslova šlápnout do temnoty. Tady se učíme:

• zranitelnosti, protože staré jistoty mizí
• odvaze, protože musíme vykročit bez záruk
• hlubšímu naslouchání v tichu neznáma
• soucitu, protože vlastní křehkost nás otevírá k druhým
• víře v Boha, život nebo hlubší smysl

"Požehnaní jsou ti, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách." (Žalm 128:1) Liminální prostor je místem, kde se člověk může narodit tak, aby později už nemusel procházet strachem ze smrti jako takové. Moudré kmeny a přírodní kultury to vždy věděli jako první a učili to své děti, zatímco západ i s církví mají stažený zadek, žaludeční vředy a hemoroidy.

Liminální prostor není pohodlný. Je to místo, kde se třesou ruce, kde srdce svírá strach, kde se staré hroutí a nové ještě není vidět. Přesto je to jedno z nejposvátnějších míst lidské zkušenosti. Je to práh, kde se učíme důvěřovat. Brána do hlubšího života. "Hle, činím vše nové." (Zjevení 21:5)