LIMINÁLNÍ PROSTOR: Slepá ulička a psychospirituální krize

Psychospirituální krizi můžeme přirovnat také ke slepé uličce. Ona sama se pak může stát místem proměnění, doslova liminálním prostorem. Vždy, když jsem na takové místo narazil, chtěl jsem nejprve, co nejrychleji pryč. V takové situaci jsem se dopustil také největších a nejhorších chyb v životě. Tohle místo není vězením, jak se na první pohled zdá. To je první, co jsem se po mnoha selháních naučil: slepá ulička je požehnání. Vaše soukromá – privátní cestička končí. Kontrola a dosavadní scénaře nefungují.

Cesta ven neexistuje

Neexistuje žádná zřejmá cesta ven, žádný únik, žádná možnost obejít překážky. Jsme uvězněni v kruhu bezmoci, kde jakýkoli racionální krok selhává a slovo "meze" je do celé situace vytesáno ostrým dlátem. Známá teoložka Dorothée Soelle tento stav trefně pojmenovává jako "nevyhnutelné utrpení" – chvíle, kdy je každý další krok znemožněn, a kdy jsme pokoušeni propadnout cynismu, rezignaci či zoufalství tváří v tvář zklamání, rozčarování a beznaději.

Paradox slepé uličky: Skrytý potenciál

Právě v situacích, které se jeví jako zcela bez potenciálu, paradoxně dřímá možnost naděje a proměny. To se v kultuře zisků a ztrát těžko dozvíte, proto je nakonec docela požehnáním, že na takových místech se ocitáte mimo struktury systému a moci. Tady není místo pro "ukecané" faráře a farářky, ale je tu místo pro lidskou bytost. Když se zdánlivě nic nehýbe vpřed, můžeme být překvapivě na cestě domů – pokud si dovolíme na tuto situaci odpovědět s plným vědomím svého utrpení a zároveň s odvahou věřit, že mohou vzniknout nové možnosti, které přesahují naše bezprostřední očekávání. K tomu nám všem pomáhá právě meditace, kontemplace a modlitba.

Kreativní růst a transformace

Psychologové, teologové, básníci i mystici se shodují, že slepá ulička může být začátkem nové tvořivosti, růstu a hluboké transformace. Podmínkou však je, že naše ego nebude lpět na potřebě vše pochopit a kontrolovat. Odevzdáme-li se procesu, v němž nevyžadujeme předvídatelnost, může se nám otevřít nový prostor pro změnu a růst.

Spiritualita a společenská slepá ulička

Zkušenost s Bohem a spiritualita nemohou být vytrženy z konkrétní historické reality, ve které žijeme. Doba, v níž se nacházíme, nás staví tváří v tvář hlubokým společenským i osobním slepým uličkám – a právě zde Bůh volá k obrácení, uzdravení, spravedlnosti, lásce, soucitu, solidaritě a novému společenství. Právě ve chvílích bezvýchodnosti se může zjevit Boží tvář: Bůh, který trpí i povstává v každé lidské bytosti, v její svobodě a důstojnosti.

Otevřenost pro Boha v bezvýchodí

Bráníme Bohu, aby vstoupil do našich životů, pokud si nedokážeme připustit situace hluboké slepé uličky, které nás potkávají jak osobně, tak společensky. Zkoušky "bezvýchodiska" v našich životech jsou pouhou částí ještě větších slepých uliček, které vytvářejí sociální, ekonomické a politické síly dnešní doby.

Cesta k osvobození: Modlitba a proměna

Skutečné osvobození a proměna společnosti nastávají tehdy, když jsme schopni z patové situace učinit cestu k modlitbě a k novému pohledu – k pohledu Boha, který nás miluje. Právě zde se může naše společnost uzdravit, proměnit a být osvobozena pro nové, nenásilné, nesobecké a osvobozující jednání. Tak vzniká opravdové společenství na této planetě Zemi.

Ježíš: "Kdekoliv se sejdou dva nebo tři v mém jménu, tam já jsem prostřed nich"

Cesta skrze slepou uličku je cestou smrti starého, abychom mohli objevit nový způsob bytí a jednání ve světě. Je to výzva nezůstat stát ve strachu, ale otevřít se naději, odvaze a tvořivé proměně – pro sebe, pro druhé, pro celou společnost. O tom si ostatně také povídáme na seminářích a v naší meditační komunitě. Na cestě proměny nikdy nejsme docela sami (i když nám to mysl doslova vnucuje), jdeme spolu a já jsem rád, že tu pro vás smím také být. Opravdu děkuju.