Košík
0
0,00 Kč
Meditace #205
24.06.2025
Pokoj, ať naplní tvou duši můj bratře. Tvůj soucit ať proměňuje svět.
Tělo a duše, žena a muž, ale pozor na smrtící dávku jedu zvanou dualismus!
Maria s otevřenou náručí připomíná přijetí – tiché, laskavé, bez podmínek. Její postoj není jen k obdivu, ale k následování: naslouchá vnitřnímu hlasu, přijímá, integruje. Proto skrze ni mohl promluvit Bůh – ne jako odměna, ale jako důsledek hluboké vnitřní jednoty.
Na každé duchovní cestě stojí před námi zásadní úkol, který krásně pojmenoval C. G. Jung. Muži jsou voláni k tomu, aby integrovali svou ženskou stránku – ANIMU a ženy jsou volány, aby přijaly svou mužskou podstatu – ANIMA. Tak se nám může otevřít pohled na Boha v jeho plnosti – jako Jednotu, která přesahuje smrtelnou dualitu.
Ježíš, ač v mužském těle (jistě i s penisem), byl duší velmi ženský. Jeho soucit a otevřenost připomínají cestu soucitu – neodmítá, nevnucuje, ale zve. Takový Bůh je blízký, důvěrný, přítomný. Bůh, který přijímá a miluje to, co mi obvykle pronásledujem: lidské tělo.
Modlitba v temnotě (inspirováno sv. Janem od Kříže)
Ó Lásko,
která přichází v tichu a mizí v hluku,
veď mě cestou, kde není nic než Ty.
Ztrať mé jméno,
ať se stanu tím, kým jsem v Tobě.
Zhasni světla,
ať Tě mohu spatřit v temnotě.
Buď mi Matkou i Otcem,
v náruči i v síle,
v prázdnotě i v plnosti.
Amen.