Meditace #206

Paradox jako Klíč k porozumění Ježíšovu učení

Už minule jsme se zastavili u otázky dualismu. Nyní je zapotřebí si ujasnit zjednodušeně to, čemu nerozumíme a to doslova. Je to způsob, kterým učili vždy ti největší mistři a Ježíš nebyl nikdy výjimkou. Richard Rohr to popisuje často takto: "Když se něco na první pohled zdá, že to nemůže být pravda, pak se může stát, že po bližším přezkoumání přijdeme na to, že je to naopak velice pravdivé. To je asi to, co si představuji pod pojmem paradox. 

Ježíšmaria tohle?

Ježíše nazýváme "ikonou víry" a říkáme, že tenhle Ježíš, byl zároveň plně člověkem a plně Bohem. Pro logickou mysl je to nemožnost. Pro paradoxní mysl to znamená: dvě myšlenky držet v kreativním napětí. Dovolit udržovat toto napětí je totéž, co obvykle znamená stát se moudrým."

Podobně je to i s Marií. V liturgii mimochodem vyjadřujeme paradox slovy "tajemství víry." Marie je pro nás Matkou Boží, ale zároveň ji ctíme jako PANNU. To je pro svět "buďanebo" vážně problém. Tomu se přece nedá věřit. Ale když chvíli vydržíme to napětí, pak nám třeba dojde to, že i my se máme stát těmi, kdo dají světu Krista, těmi, kdo zároveň nikdy neopustili svou panenskou (rozuměj čistou) podstatu duše. Právě tak může podle mne být například letitá prostitutka, která se vyspala se stovkami mužů, být jak matkou (a to i doslova), tak i čistou a krásnou bytostí (a to i doslova). 

A teď se podívejte, mimochodem, na to hejno myšlenkem kolem, kam nás vede ego? Pravděpodobně se vynořila spousta morálních otázek, ale o to přece nikdy nešlo (ha ha ha).

Modlitba v Temnotě (inspirováno sv. Janem od Kříže)

Ó Lásko,
která přichází v tichu a mizí v hluku,
veď mě cestou, kde není nic než Ty.
Ztrať mé jméno,
ať se stanu tím, kým jsem v Tobě.
Zhasni světla,
ať Tě mohu spatřit v temnotě.
Buď mi ženou i mužem,
v náruči i v síle,
v prázdnotě i v plnosti.
Amen.

meditace#207 (začít u sebe)