Košík
0
0,00 Kč
Meditace #212
02.07.2025
Na svých cestách jsem se vždy snadno stával poutníkem. V Lurdech, Jeruzalémě, Paříži, Fátimě i jinde. Ale jakmile jsem se vrátil, vrátil jsem se nejspíš znovu jako turista. Jako ten, který jenom porovnává, posuzuje a hodnotí. Místo smyslu jsem se znovu upínal k zážitkům, fotkám a posuzování, které místo bylo lepší. To je obvyklý vzorec současného křesťana. Ježíš nás zve, abychom se stali dětmi – ne dětinskými, ale otevřenými, důvěřivými, schopnými úžasu. Dítě se neptá, co z toho bude mít. Dítě se dívá, naslouchá, věří.
"Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského."
(Matouš 18,3)
Pane Ježíši, dej mi srdce poutníka.
Osvoboď mě od cynismu, který se schovává za moudrost,
od blazeovanosti, která se vydává za zkušenost, od neklidu, který se tváří jako hledání.
Nauč mě být přítomen.
Děkuji.
Výzva k akci:
Dnes si vyhraď chvíli ticha.
Zastav se na místě, které znáš – třeba v parku, u řeky, nebo jen na balkoně.
Nedívej se jako turista.
Dívej se jako poutník.
Zeptej se: "Co mi tady Bůh chce říct?"