Meditace #215

Umlkání

Když jsi zticha,

můžeš slyšet, jak les dýchá,

svaté ticho větví stromů.

"Ticho," řekl Thomas Merton, "je první Boží jazyk":

jak se vpíjí do tvé kůže,

obklopuje tě,

přikrývá tě jako dech lesa.

Umlkání.

Rytmus země v odpočinku,

tělo ve spánku,

srdce bdělé.

Umlkání.

Hluboký rytmický dech mysli, která zpomalila,

oceán v klidu,

rosou zvlhlá stébla trávy.

Umlkání.

Posvátná píseň uvězněná v hrudi ptáka před prvním

cvrliknutím,

noční klid nad pouštní krajinou

zabalenou do mrazu, který bolí až do kostí,

než slunce vyjde a spálí vyprahlou zem.

Umlkání.

Lačný pohled přihlížejících, kteří zírají na černocha

na stromě lynče,

zlomený vaz,

život ukončen,

nohy visí,

sem a tam,

sem a tam.

Umlkání.

Nestřílejte! Ruce nahoru!

Tělo vibrující opojnou mocí.

Ruce v kapsách,

uvolněný postoj, kolena zatlačená do mužova krku.

Ticho, prosím.

Já. Nemohu. Dýchat.

Umlkání.

Meditace od Felicie Murrell z CAC