Meditace #218

Přestat bojovat, začít žít

Zaujmi klidnou pozici. Zavři oči. Nadechni se pomalu… a vydechni. Znovu se nadechni… a s výdechem nech odejít napětí.

"Nemohu spát. Tak co teď?"

Tato otázka není výčitkou. Je pozváním. Pozváním k tomu, abychom přestali bojovat s tím, co je. Abychom přestali chtít jiný život, jinou minulost, jinou verzi sebe sama.

Nadechni se… A s výdechem přijmi, že jsi právě teď tady. 

Se vším, co tě bolí. Se vším, co tě děsí. Se vším, co tě tvoří. Může to být.

Představ si, že tvé utrpení není překážkou, ale branou. Branou k hlubšímu porozumění. Branou k pokoji, který nevzniká tím, že všechno zmizí, ale tím, že přestaneš utíkat.

To, co je, je mír. Vše, co potřebujeme, je zůstat tiší.

Zůstaň chvíli v tichu. Vnímej dech. Vnímej tělo. Vnímej, co se v tobě děje. A nic z toho nemusíš měnit.

Bože,
uč mě přijímat to, co nemohu změnit,
a měnit to, co změnit mohu —
ale především:
uč mě rozpoznat rozdíl mezi tím.
Dej mi odvahu čelit svým ranám,
a milost být přítomen i v bolesti.
Ať moje přijetí sebe sama
se stane darem i pro druhé.
Ať v mém tichu zazní tvůj pokoj.
Ať v mém utrpení vyklíčí soucit.
Ať v mém životě roste svoboda,
která není útěkem, ale návratem domů.
Amen.