Cesta dolů – cesta Kristova srdce

"Ne má vůle, ale tvá se staň."
(Lukáš 22,42)

Zastav se.
Zhluboka se nadechni.
A dovol si na chvíli nic nedržet.
Nic neřešit.

Ježíšova cesta není cestou moci, ale cestou sestupu.
Nezachraňuje svět silou, ale tím, že se zcela vydává.
Nechává se zranit.
Nechává se ztratit.
Nechává se milovat – až do krajnosti.
Řecké slovo kenosis znamená "vyprázdnění".
Ježíš se nebrání. Nehromadí. Nelpí.
Sestupuje.
Bere na sebe lidskou podobu.
Bere na sebe bolest světa.
A jde ještě dál – až na dno lidské opuštěnosti.
A právě tam se rodí nový život.
Tato cesta není jen jeho.
Je i naše.
Je nám nabídnuta – ne jako povinnost, ale jako svoboda.
Svoboda pustit.
Svoboda nelpět.
Svoboda milovat bez podmínek.

• Co dnes mohu pustit?
• Kde ve svém životě cítím, že se držím příliš pevně?
• Jak by vypadalo, kdybych se dnes rozhodl(a) sestoupit – vzít nižší místo, ne vyšší?

Bože,
uč mě jít cestou, kterou šel tvůj Syn.
Cestou tichého sestupu,
cestou, která nehledá slávu,
ale pravdu.
Uč mě nelpět –
na svých představách,
na své kontrole,
na svém strachu.
Uč mě pustit –
a důvěřovat,
že v prázdnotě se rodí nový život.
Dej, ať mohu milovat tak,
jak miloval On –
ne skrze sílu,
ale skrze vydání.
Do tvých rukou, Pane,
odevzdávám svého ducha.
Amen.