Meditace #221

Meditace motýla

"Jestliže je někdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly – hle, vše je nové."
(2. Korintským 5,17)

Zavři oči.
Ztiš se.
Dovol si být přítomen.
Ne jako někdo, kdo něco musí dokázat.
Ale jako někdo, kdo se učí být.

Meditace není únik.
Je to škola.
Škola, kam bereme své malé ego – to dítě v nás, které se bojí, že ztratí kontrolu.
A učíme ho umírat.
Umírat iluzím, že jsme odděleni od Boha.
Umírat pokušení být Bohem.

Je to těžké.
Protože ego se bojí.
Chce být housenkou s křídly – duchovní, ale nezměněné.
Ale Kristus nás nezve k přikrášlení ega.
Zve nás k proměně.
Zve nás do kukly – do temnoty, kde se staré rozpadá, aby se mohlo narodit nové.

Kristus je tím místem setkání.
Tím tichým bodem, kde se Boží láska sklání k nám.
Kde nás nespěchá, netlačí, ale čeká.
Až se odvážíme pustit.
Až se odvážíme být noví.

Otázky k rozjímání:

• Co ve mně se ještě drží starého způsobu bytí?
• Jaké iluze o sobě potřebuji nechat odejít?
• Jsem ochoten/ochotna vstoupit do "kukly" – do prostoru, kde se staré rozpadá, aniž bych věděl(a), co přesně vznikne?

Modlitba proměny

Bože,
uč mě být trpělivý sám se sebou.
Uč mě čekat –
ne v pasivitě,
ale v důvěře.

Uč mě pustit to, co už neslouží.
Uč mě nezůstávat v bezpečí starého,
když mě voláš do nového života.

Ať se nebojím tmy,
protože právě tam se rodí světlo.
Ať se nebojím ztráty,
protože právě tam se rodí svoboda.

Proměň mě, Pane –
ne podle mých představ,
ale podle své lásky.

Amen.