Meditace #228

Jeremiáš 9,1: "Kéž by má hlava byla plná vody a mé oči pramenem slz, abych mohl plakat dnem i nocí nad pobitými dcerami svého lidu."

Rozjímání

Slzy proroků nejsou jen výrazem lidského soucitu, ale hlubokým duchovním gestem. V křesťanské mystice jsou slzy často považovány za dar Ducha svatého – znamení, že srdce bylo zasaženo pravdou, která přesahuje rozum. Prorok nepláče jen nad nespravedlností, ale nad ztrátou Boží přítomnosti ve světě. Jeho slzy jsou modlitbou, která nemá slova. V tichu těchto slz se rodí pravé poznání – že Bůh je přítomen právě tam, kde se zdá být nejvíce nepřítomen. Když se připojíme k těmto slzám, vstupujeme do prostoru, kde se lidská bolest stává místem božského zjevení.

Podněty k meditaci

Každý, kdo je na okraji společnosti, přirozeně chápe slzy proroků. Proroci nesou bolest světa ve svém těle a duši. Vidí systémové zlo, kulturní hřích a kolektivní iluze, které ostatní přehlížejí. Jejich slzy nejsou slabostí, ale znamením hlubokého spojení s Boží spravedlností.

Závěrečná modlitba

Bože soucitu, dej nám oči, které vidí bolest světa, a srdce, které se nebojí plakat. Uč nás být prorockými hlasy v časech lži a nespravedlnosti. Amen.