Meditace #260

Jako laň prahne po vodních tocích, tak prahne duše má po tobě, Bože. Po Bohu, živém Bohu, žízním. Kdy už přijdu a spatřím Boží tvář? (Žalm 42, 2–3)

Každý z nás zná chvíle, kdy se Bůh zdá být vzdálený a nebe jako by zůstávalo zavřené. Tyto období nejsou selháním naší víry, nýbrž nevyhnutelnou etapou cesty k Bohu. Právě tehdy jsme zváni, abychom nechali zemřít své vlastní představy a očekávání, aby se v nás mohl narodit nový život. Bůh nás očišťuje skrze nezdary, ponížení i zármutek nad ztrátou blízkých. Do této temnoty vnáší světlo sv. Terezie z Lisieux. Nebyla uchráněna bolestí, avšak její tvář neustále zářila úsměvem, protože se naučila hledat Boha v Písmu a žít pravdu evangelia ve všedních dnech.

Pane, dej mi trpělivost hledat Tvoji tvář i tehdy, když se zdáš být vzdálený. Uč mě důvěřovat, že každá zkouška je cestou k Tobě.