MUSLIMSKÁ ÚCTA k Ježíšovi a podněty k mezináboženskému dialogu

Jako kněz, který měl během života mnohokrát možnost potkat se a modlit se s muslimy, vnímám s vděčností, jak významné místo patří Ježíšovi v islámské tradici. Prorok Muhammad ve slavném hadísu říká: "Na tomto i na onom světě jsem ze všech lidí nejblíže Ježíši, synu Mariinu. Proroci jsou po otci bratři; jejich matky jsou různé, ale jejich náboženství je jedno." Tato slova mě dojímají svou otevřeností a důrazem na to, co nás spojuje.

V Koránu je Ježíš jedním z nejvýznamnějších proroků, jehož život, narození i skutky jsou chápány jako znamení Boží milosti. Při setkáních a rozhovorech s muslimskými přáteli jsem často cítil srdečnou úctu i k Panně Marii, spojenou s obdivem k jejich radikální důvěře v Boha. Takové sdílení přispívá k blízkosti navzdory rozdílným náboženským pohledům a strašlivému historickému zatížení násilím a to naprosto jasně z obou stran.

Rozdíly v chápání Ježíšova božství či Trojice nemusejí být překážkou k dialogu. Právě naopak – upřímný, otevřený rozhovor, ve kterém nasloucháme a respektujeme své postoje, může naši víru i lidskost obohatit. Osobně si často vybavuji příklad svatého svatého Františka z Assisi, který si dokázal získat důvěru a respekt sultána Saladina. I dnes jsme zváni k odvaze (postavit se proti mainstreamovému myšlení), pokoji podepřeném modlitbou i vstřícnosti, která překračuje předsudky, které u nás šíří populisté a absolventi vysokých škol života.

Úcta muslimů k Ježíšovi pro mě znamená velkou naději. V době, kdy svět tolik potřebuje sounáležitost, považuji za svůj úkol – profesní i lidský – podporovat dialog, hledat společné hodnoty a nebát se setkávat tváří v tvář a třeba se pomodlit, tak jako nedávno s jedním pražským řidičem Boltu. Ježíšův příklad v evangeliích i Koránu nás inspiruje k poctivosti, a odvaze spolu mluvit i v těžkých chvílích.

Mohu dosvědčit, že každé setkání s muslimy mě posunulo, nevzalo mou křesťanskou víru (ba naopak) – ať už šlo o sdílenou modlitbu, rozhovor o víře, nebo prosté posezení u kafe ve večerním Jeruzalémě. Právě na těchto zkušenostech chci stavět opravdový mezináboženský dialog. Věřím, že v upřímnosti nacházíme společnou cestu k Bohu, který nás všechny miluje, žehná nám a objímá laskavostí. A rozhodně je to Bůh a naše odvaha, dvě hodnoty, které mohou tento zběsilý svět (založený na mocenském "rozděluj a ovládej") vracet do jakési přirozené harmonie.