Nejste svobodní, ale můžete!

Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. (Jan 8,32)

Sestry a bratři, dnes bych s vámi rád sdílel několik myšlenek o něčem, co se dotýká každého z nás. Kolem nás jen těžko najdete někoho, kdo vám řekl, že má opravdu dost času. Někteří jsou otroky své práce, jiní se celé hodiny snaží na sociálních sítích vybudovat lepší sebeobraz, další se trápí tím, že už jim bylo šedesát, a že jejich život "končí." Jsme doslova zahlceni povinnostmi, možnostmi i nekonečným tokem informací a nevyžádaných rad.

Na Západě věříme, že svoboda znamená mít nekonečné možnosti – volit mezi oblečením, zaměstnáními, dovolenými a dokonce i identitami. Jenže právě tohle množství možností z nás dělá paralyzované občany, kteří už ani nevědí kam patří.. Psycholog Barry Schwartz mluví o "paradoxu volby": čím víc možností máme, tím jsme nespokojenější a nejistější. Mystici jako byl Jan od Kříže a další viděli svobodu stejně jako jejich buddhističtí bratři a sestry: skutečná svoboda byla a je vždy ve vděčném prožívání přítomnosti.

Moderní psychologie potvrzuje, že nadbytek možností nás nejen unavuje, ale vede i k vnitřnímu chaosu. Když je svět plný tolika nutných věcí, můžeme cítit strach, že nám něco uteče ("FOMO" – fear of missing out). To nás žene k povrchním rozhodnutím, neklidu a pocitu, že nikdy nejsme úplně tam, kde bychom měli být. Ostatně to potvrzují i lidé, jejichž duševní stav se rapidně zlepšil poté, co opustili například sociální sítě.

Křesťanská mystika je cestou k vnitřní svobodě, kterou nám svět nemůže dát ani vzít. Mistři jako Terezie z Ávily nebo Jan od Kříže učí, že skutečný klid a radost jsou plody života v Bohu, v tichu a v přítomnosti. Mystika čerpá poklady z hlubin vlastního srdce. Buddhisté často doporučují obyčejnou praxi dechu, nádech a výdech, prociťování vlastního těla, prozkoumávání vlastní mysli skrze pozorování. Právě tam, kde se ztišíme, začínáme vnímat cosi, co nevyžaduje, nebviňuje a nesoudí.

Moderní výzkumy v psychologii ukazují, že štěstí a spokojenost nesouvisí s bohatstvím ani rozmanitostí volby, ale s kvalitou našich vztahů, pocitem smyslu a schopností být vděční za malé věci. Lidé v chudších zemích často prožívají hlubší radost z obyčejných okamžiků – společného stolování, sdílených emocí, ale i ticha. Vědomé prožívání přítomnosti nám pomáhá zpomalit, vnímat krásu a být více vděční.

Dovolte mi zakončit dnešní kázání modlitbou: Drahý Ježíši, děkuji Ti za každý nádech v tvé blízkosti a za krásu prostých věcí i lidí kolem mě. Prosím Tě, osvoboď mé srdce od nutkavé touhy stále něco dosahovat a vlastnit. Nauč mě být spokojený s tím, co mám, a žít zde a nyní. Daruj mi prosím odvahu důvěřovat, že pravá radost nepřichází z věcí, ale z Tvého míru, který sytí mé nitro dobrými věcmi. Amen.