Diana Arbus změnila způsob, jakým můžete nahlížet jinakost. Nikoliv ve smyslu prosté ošklivosti, ale něčeho, co by se dalo nazvat "nesnesitelným pohledem" směrem k nekonečnosti, nebo chcete-li k Bohu. Alespoň tak to zmiňuje Umberto Eco, když říká, že "Krása je v jistém smyslu nudná. I když se její pojetí v průběhu věků mění... krásný předmět musí...

Obětovat člověka za hříchy světa, za činy nevědomosti, které prokazatelně nenáleží jemu, pokládajíc jej na lopatky vlastního strachu, podobou kříže, hřebů vyčnívajících z našich prostěradel a studu kuchyňských hádek, v nahotě servané a znásilněné tím nestrašnějším způsobem, jehož znaků jsme nebyli ušetřeni.

Existují básně, které nikdo nenapsal, i když mohl, neexponované fotografie i horce zadýchaná místa v denících, o nichž nasvědčují dvě nebo tři tečky, nebo prázdný list. Jsou věci prvního řádu, které nás hrbí i rozechvívají v lemu srdce. Jsou natolik podstatné, jak moc toužíme odevzdat druhému své chtonické hlubiny, neboť i v jizvách proudí krev. V...