Chodec na hraně

Chodec na hraně je spojení slov s nímž pravděpodobně přišla Terry Williamsová (mimochodem naprosto úžasná žena). Popisuje naprosto dokonale mou vnitřní zkušenost, kterou se nemotorně snažím zaznamenat do svých deníků. Chodci na hranách společnosti jsou vždy nějakým způsobem zranění a zraňováni, nicméně odmítají přenášet svá zranění dál, odpouští (odpusť jim, neboť nevědí, co činí) a vždy proměňují (víno v krev, chleba v tělo). 

Po mnoha svých zmatených pokusech mohu zcela jasně říct, že jsem dal přednost intuici (hlasu svého srdce) před insitucí (hlasu volajícího ke strachu). Nakonec pro mne nezbyly trapné otázky zda s Ježíšem souhlasím, zda se mi líbí, co dělal a kázal, ale jen jedna jediná, stále se opakující (miluješ mne?). V odpovědi na tuto otázku vám instituce nepomohou, zatímco srdce (ano to zraněné, slabé a pro svět nezajímavé srdce) takovou odpověď má. Tušil jsem, že tento hlas má pravdu, když mi říkal už velmi dávno, že tady jde a vždycky šlo o lásku. Jenže, tak jako vždy, nikdy nejde jen o duchovní pohled. Ten musí být vždy ve spojení s dotykem těla. Ježíš za nás nevydal svou duši či mysl, ale své tělo, i s tím bijícím svalem uvnitř hrudníku.

Nemohu se tedy už nadále připočítávat k zástupu "křesťanství." Tedy k proudu a významu, který dnes již nelze přijímat (pokud tedy nehledáte nějakou politickou identitu). Chci náležet k těm, kteří Ježíše milují. Bez velkých gest, beze slov. Ve jménu takové lásky už nelze nenávidět různost a odsuzovat druhé, nelze křižovat na potkání, soudit blízké nebo vzdálené. V místě intuice to není možné. Stejně tak jsem opustil i další slova. Jako je třeba Bůh. I toto slovo se stalo zajatcem ideologie a je zcela zbytečné. A také zde nacházíme slova silnější i protší zároveň, a učí nás je opět Ježíš, který mluví o Otci a o své Matce. Tato slova jsou zraněná a opuštěná, nikdo je nechce.

Považuji se tedy vskutku spíš za Chodce na hraně, a z pohledu soudců i za ní. Co ale cítím zřetelně a bezpečně, je že jsem ve spojení s vlastním srdcem a tak i životem. Děkuju za to, zvláště pravým přátelům.