myšlenky na cestu

Inspirace je slovo, které pochází z latiny. Znamená >vdechování<. Náš svět je často otrávený jedem strachu, a tak je dobré navštívit tu a tam nějakou krásnou zahradu duše, která poznala mír.

Ježíši, dovol mi, abych ti plná vděčnosti řekla, že tvá láska jde až k bláznovství. Jak chceš, aby se tváří v tvář tomuto Bláznovství mé srdce nerozběhlo k tobě? Jak by má důvěra mohla mít hranice?

Vždy se můžeme odrazit se ode dna, kam jsme dopadli. Kdo se nevyhýbá pádu, ale má odvahu pádem projít, přestane se pádů bát. V mnoha kulturách se pádům říká zasvěcení. Dáme-li souhlas Bohu s jeho nabízenou cestou, která je tak trochu vždy nejprve pádem, získáme na oplátku Boží doprovod.

Řada z nás je v neustálém spěchu a neužívá si kroky, které dělá. Vždy když se zastavíme a přivedeme mysl zpět k vlastnímu dechu a krokům, můžeme vyzářit pocit klidné radosti a navázat tak spojení se zázraky života. Kolem nás a v nás je tolik zázraků života, s nimiž kvůli ustavičnému spěchu nedokážeme být ve...

Až uvidíš bouřku, která tříští les,
zemětřesení, které mává zemí,
řekni si: "Věřím, že les se obnoví,
že se země vrátí do své nehybnosti."

Zázrak na kříži nebyl v tom, že dobrý lotr pomyslel na Boha, ale v tom, že rozpoznal Boha ve svém sousedovi.

V každém člověku mohou být pochybnosti. Ty nás však nemusí nijak znepokojovat. Chtěli bychom především naslouchat Kristu, jeho tichému hlasu, jenž promlouvá v našem srdci: "Neboj se! I když máš pochybnosti, Duch svatý tě nikdy neopustí." Bůh existuje nezávisle na naší víře nebo našich pochybnostech. Ani tehdy, když jsou v nás pochybnosti, Bůh se od...

Spiritualita dvanácti kroků je veskrze univerzální a může pomoci každému člověku. Je to praktická a hluboce duchovní cesta, které Ježíš říká pokání. Není v tom ani sebelítost, falešná očekávání ani sebemrskačské tendence. Pokud si v prvním bodě místo bezmocnosti nad alkoholem dosadíte svou vlastní bolest, pak se před vámi otevře zároveň cesta jak z...

Jsem marnotratný syn pokaždé, když hledám nepodmíněnou lásku tam, kde ji nelze nalézt. Proč neustále přehlížím místo opravdové lásky a vytrvale ho hledám jinde? Proč neustále opouštím domov, kde jsem nazýván dítě Boží, Milované svým Otcem? Jsem vždy znovu překvapen, jak nakládám s Božími dary, které jsem dostal - zdraví, rozum, cit - jak je...

Věřím v Boha
který nestvořil svět hotový
jako věc, která musí vždy zůstat stejná
který nevládne usazen na věčnosti
která platí za nezměnitelnou
ne za tvarovatelnou přírodou
chudými a bohatými
znalci a neinformovanými
panujícími a poddanými
věřím v Boha
který touží po připomínkách
a proměně všech zvyklostí
skrze naši práci ...

 

Podtrhnout židli pod tvým rozumem a vidět tě padat na Boha.

Háfiz