Modlitba Karla Rahnera

Bože, děkuji ti za všechno, co jsi po mně v životě chtěl.
Buď pochválen za čas mého narození. Buď veleben za mé dobré hodiny i hořké dny.
Buď požehnán za všechno, co jsi odepřel.
Nepropouštěj, Pane, svého tvrdohlavého a líného syna ze svých služeb.
Ty máš moc nade mnou i v oné hlubině, kde zcela sám rozhoduji o svém věčném osudu.
Ponechej si mne ve svých službách po všechny dny mého života.
Žádej si, co chceš, ale dej mi jen to, co ty ukazuješ.
Budu-li ve tvé službě unavený, pak ať není unavená tvá trpělivost se mnou.
Ty přicházíš, ty dáváš sílu, abych začal vždycky znovu.
Abych doufal navzdory vší naději, abych věřil ve vítězství.
které je tvým vítězstvím ve mně, ve všech porážkách,
které jsou mými porážkami. Amen.

Inspirace

Oko tam nedohlédne, ani mysl či řeč tam nedosáhne. Nevíme a nechápeme, jak to vyjádřit. Neboť se to odlišuje od poznaného a je to víc než nepoznané... Nemůže to být vyjádřeno slovy, ale dává to slovům smysl... nemůže být uchopeno rozumem, ale osvěcuje mysl... okem nemůže být spatřeno, ale propůjčuje mu zrak... uchem nemůže být slyšeno, ale propůjčuje mu sluch... dechem nemůže být poznáno, ale umožňuje mu dýchat... 

(Kena Up. I, 1-9)

Odstup ode mne

Odstup ode mne, duchu temný.
Neříkej, že jsi pravdou mé bytosti
a že celé mé žití nebylo než skrýváním zlého.
Zaklínám tě tím, co jsem udělal pro jiné,
třebaže ne vždy z nejlepší vůle.
V hodině zkoušky netrýzni mě.
Svatí jinoši, kteří jste v bitvě složili oběť života,
buďte pomocí mně, chromému.
Neznámé sestry mocného milosrdenství,
zachránkyně vězňů za ostnatým drátem,
stůjte při mně ve vichrech této noci.
Dělníci mužného srdce, po léta čelící železnému dni v mlčení,
taste jas zapomenutých jmen vašich.
Hymnicky volám vás všechny a vás připomínám.
Může-li člověk být jako vy,
na pravé přirozenosti lidské i já mám podíl.
Proti mé vůli dotýkal ses mne.
Proti mé vůli promlouváš, duchu temný.

Czeslaw Milosz

Stačí jen slovo

Pojmenuj, můžeš-li, svůj stín, svůj strach
a změř mu obvod hlavy,
obvod svého světa, a můžeš-li
vyslov je, to slovo katastrof,
máš-li odvahu rozbít to ticho
utkané z němého smíchu - máš-li odvahu
bez napomahačů rozbít tu kouli,
přetrhnout tu nit,
zcela sám, zcela sám, a zasaď tam své oči
a slepý pojď vstříc noci,
pojď vstříc své smrti, která tě nevidí,
sám, máš-li odvahu rozbít tu noc
dlážděnou mrtvými zřítelnicemi,
máš-li odvahu bez napomahačů
sám nahý vyjít vstříc matce mrtvých
uprostřed jejího srdce spočívá tvá zřítelnice
poslouchej, volá tě: mé dítě
poslouchej, volá tě tvým jménem.

René Daumal

Umění malých kroků

Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život. Nauč mě umění malých kroků. Učiň mě vynalézavým a sebejistým v pravý čas. Obdař mě vnímavostí, abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.
Prosím o sílu kázně a míry, abych jen tak neproklouznul životem a své dny si rozumně rozdělil, abych neprospal záblesky světla a vrcholy a abych si našel alespoň tu a tam čas pro zážitek krásy a umění.
Utvrzuj mě v tom, že snít o minulosti nebo budoucnosti mi nepomůže. Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je mi nejblíže, pomoz mi brát právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.
Chraň mě před naivní vírou, že v životě musí jít vše hladce. Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy i zklamání jsou přirozenou součástí života, že díky jim rosteme a dozráváme.
Připomínej mi, že city se často stavějí proti rozumu. Pošli mi v pravé chvíli někoho, kdo má odvahu říct mi pravdu s láskou. Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši, projev Tvé lásky - přátelské echo, a alespoň tu a tam náznak, že jsem v něčem užitečný.
Vím, že hodně problémů se neřeší konáním; pomoz mi, abych dokázal čekat. Ať vždy nechám Tebe a ostatní domluvit. Vždyť to nejdůležitější si člověk neříká sám, to nejdůležitější mu bývá sděleno.
Ty víš jak moc potřebujeme přátelství. Dej, abych dorostl do této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejvzácnější záležitosti života. Vnukni mi správnou chvíli a správné místo, kde můžu zanechat balíček dobra, slovy nebo bez slov.
Chraň mě před strachem, že bych mohl promarnit svůj život. Nedej mi to, co si přeju, ale to co potřebuji.
Nauč mě umění malých kroků.

Antoine de Saint-Exupery

Pokušení

Pod hvězdným nebem jsem se procházel
na pokraji hory s výhledem na neónová města
se svým souputníkem, duchem pustiny.
Pobíhal kolem a poučoval,
že nejsem nezbytný, že když ne já, tak jiný
by tady chodil a hleděl pochopit své století.
Kdybych už dávno umřel, nic by se nezměnilo,
tytéž hvězdy, města, krajiny
svítily by, byť do jiných očí.
Jako dosud trval by tento svět a díla jeho.
Odstup ode mne ve jménu Ježíše Krista,
dost ses mě natrápil, řekl jsem.
Není na mně, abych soudil poslání lidí.
A svoje zásluhy stejně nebudu znát.

Czeslaw Milosz