Společenství je obnovováno velmi ženskou modlitbou, která se neprosí o dovolení milovat a být. Je to modlitba radosti z vlastního těla, z existence. Je to Mariina modlitba, která oslavuje sama sebe a vše, co se jí právě stalo:

Pojď dál

10.01.2021

Z nějakého důvodu jsme přesvědčeni, že trpět je cestou ke štěstí. Hluboko uvnitř umlčujeme sny, tělo, srdce, bezohledně plníme přání druhých a myslíme si, že přesně to dělá radost Bohu, nebo je součást dnes tak populární "práce na sobě". Občas to dokonce zvráceně nazýváme náboženstvím či spiritualitou. Takový život, ale nemůže fungovat. Naprosto se...

Slovo se vždy stává tělem. Mnohá slova si neseme na těle jako jizvy, nezhojené rány, nemoci. Slovo, jež se rodí o Vánocích je LÁSKA, a k tomu je třeba odvahy vydat se na okraj sebe, být pravdivý ve vztazích a stávat se srozumitelnějšími a prostšími.

Nedávno jsem dostal otázku, jestli vážně pracuju v kostele. Musel jsem se zamyslet. Popravdě asi moc ne. Modlitbu za práci nepovažuju a taky si říkám, kolik toho třeba Ježíš "napracoval" v chrámě, pokud zrovna nevypráskával šmelináře s milosrdenstvím. A kolik na cestě, u stolu lidí, kteří ho pozvali na večeři, s přáteli kolem jezera, v posmutnělých...

Mnohá náboženství znají mantrickou modlitbu spojenou s obyčejnými korálky. Víra, která neví, co je vůně, hmat, chuť nebo zrak, ostatně může jen těžko porozumět slovům. Vždyť slovo se stává tělem, jak čteme u Jana.

Text kázání, které zaznělo o třetí adventní neděli v přímém přenosu ČT2 v rámci bohoslužby v kapli Centra Matky Terezy v Praze Hájích. Bohoslužbu si můžete pustit ze záznamu zde.

Advent

29.11.2020

Čekáte, že na konci ADVENTU se narodí Ježíšek? Vždyť Ježíš se už dávno narodil. Čekáte, že po smrti bude věčný život? Existuje-li věčný život, tak tento, který máme je jaksi mimo něj? Očekáváte druhý příchod Kristův? Že přijde Kristus a ujme se všeho za nás, zjedná pořádek, pochytá lupiče v oblecích a konečně bude konec?

Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!" (Jan 2, 15-16)


Věřím v kosmického Krista, který se dotýká všeho a všech. On není zavřený v nějaké krabičce, zamčený za zdí kostela, je v nás, bez ohledu na to, jak se definujeme, nebo co si myslí někdo jiný.


Měj v srdci vděčnost za všechno, co ti život přinese. Všechno ti pomáhá probudit se z dlouhého spánku falešných představ do pravého Já, které je plné života a lásky.

- Mooji

fotografie, básně a jiné

z cyklu "pozůstalost"

na procházce

pár textů z modlitební knížky

Pane
na zrnka cukru píšeš básničky
vaříš skvělý kafe
a nedbáš opatření
brzy ti to tady zavřou,
zvlášť až zjistí, že po půlnoci
hladovým pečeš malinové tousty 
s chedarem a vajíčkama

a možná máš Bože potíž se mnou
možná nemůžeš pochopit
jak něco tak prostého
a krásného jako život,
může být otázkou,
problémem, kauzou,
žebrotou vysychají
je to jako zadržet dech,
otázka nedýchám, odpověď
umřel jsem, ale ty ve mně věříš
a tak žiju
viděl jsem to dnes ráno za úsvitu
viděl jsem tě, jak piješ z jezírka
viděl jsem tě na poště, jak posíláš dárky
Bože jak miluju tě za to všechno,
už nezbývá mi čas...
Bože jak moc doufám,
že i tys mě viděl a neminul,
jako se míjíme my lidé,
jako bychom pro sebe navzájem neexistovali,
v lhostejných úzkostech
zakrytých tváří
aspoň si můžeme nechávat zprávy
na zahradě
jako ti druzí

Sen nad střechou kostela
jako zelená dvířka za zády sannjásina
probudila tě slza,
stekla ze snu na polštář
zemřeme dechem svatým
tak tichá je pravda
tělo hodně spí, aby se duše mohla napít
jsme stejní
cítíme strach, bolest i vinu
probudí tě navždy
tak rád bych utekl z tohoto těla
hříchem propocená
voníš po houbách Bože
chladem studánkovým
ty přece víš, že jednoho dne se vzdám
a nebudu už máchat mečem
dopřej mi noc
takovou jako mívají myšky na polích
takovou, kde nebude žádné já
ach díky za to

mé tělo
hrob
potemnělý
mé tělo
chrám
malinový
mé tělo
dům
uzamčený
ztratil jsem klíče
mé tělo
smrti
unavený
mé tělo
čekárna
nevzkříšení
mé tělo
vina
bosých

staré práce

fotky z let 2014 - 2018


Čeho se obávám? Záleží na tom? Bude to tam až do konce?
Stojí za to na tom trvat? Musíme se ptát, zda je to strach, co nám brání milovat.
Richard Rohr