Pane
na
zrnka cukru píšeš básničky
vaříš
skvělý kafe
a nedbáš
opatření
brzy
ti to tady zavřou,
zvlášť
až zjistí, že po půlnoci
hladovým
pečeš malinové tousty
s chedarem a vajíčkama
a možná máš Bože potíž se mnou
možná nemůžeš pochopit
jak něco tak prostého
a krásného jako život,
může být otázkou,
problémem, kauzou,
žebrotou vysychají
je to jako zadržet dech,
otázka nedýchám, odpověď
umřel jsem, ale ty ve mně věříš
a tak žiju
viděl jsem to dnes ráno za úsvitu
viděl jsem tě, jak piješ z jezírka
viděl jsem tě na poště, jak posíláš dárky
Bože jak miluju tě za to všechno,
už nezbývá mi čas...
Bože jak moc doufám,
že i tys mě viděl a neminul,
jako se míjíme my lidé,
jako bychom pro sebe navzájem neexistovali,
v lhostejných úzkostech
zakrytých tváří
aspoň si můžeme nechávat zprávy
na zahradě
jako ti druzí