zápisky

Občas zaslechnu stesk a nářek. Prý zrušené nebo omezené bohoslužby. Cha. Tak se podívejte na lékaře a sestry, na všechny, kteří pečují, pomáhají, dávají kus sebe pro záchranu druhých (dělali to vždy). Nefňukaj nad omezeními, ale v omezeních zachraňují druhé! Ne. Bohoslužby nikdo neomezil, nezrušil. Naopak. Bohoslužba byla vždy především služba těm...

Až to odezní, až bude zase všechno jako dřív, až bude jaro, až po Vánocích, až se mi omluví, až bude to a to...
Pořád na něco čekáme. Někteří křesťané říkají, že jejich židovští bratři čekají na Mesiáše, zatímco přece přišel. Ale on vlastně přišel a zase odešel, a teď na něj také čekají ;).
Zatímco Ježíš...

Uzdravení je na mnoha rovinách nesmírně bolestivé. Mnohdy se uzdravit nechceme. Nejen, že nám to bere naší domnělou identitu, pocit oběti - z něhož jsme směli obviňovat a řídit lidi okolo nás, ale uzdravení ve své podstatě mění a vede nás docela jinam. Tam, kde to neznáme. Obvykle raději budeme další roky a roky polykat hnis vytékající z naší duše,...

Jestli je nějaké pokušení, tak touha vzdát se. Můžu si říct, že to nemám zapotřebí, že nejsem hoden, že mně stejně znovu někdo zapře a zradí, že pochopení není možné. To by ale znamenalo vzdát se naděje. Jako když vstoupil Dante do pekla na jehož bráně stálo: "Zanechte naděje, vy kdo vstupujete." Děláme chyby, hřešíme, ale snad i proto,...

Věřím, že náboženství nás má přivádět k Bohu. Pro mnoho z nás bylo křesťanství dlouhou dobu jen správným rozhodnutím, správným názorem, způsobem morálního zadostiučinění. Doufám, že se to nyní mění. Nemyslím si, že Ježíš přišel založit jen církev. To by bylo nesmírně málo. Ježíš přišel otevřít brány království nebeského a také to udělal a dělá. A...

Čím jsem starší, tím víc miluju básně. Trochu jsem poznal jakou mají cenu. Žasnu však ještě víc nad tím, kolik toho museli zaplatit ženy i muži, kteří jsou skutečnými básníky.

Stále častěji se mluví o válečném stavu. Ale každá válka může skončit jedině mírem. A na tom je nutné začít pracovat už teď. Neřešit blbosti, vyhodit zbytečnosti, uzavřít mír - pro začátek každý sám se sebou.

František z Assisi je nám všem blízký svým úsměvem na tváři. Radostí, která je ve skutečnosti pramenem svobody.
Byl svobodný radovat se tam, kde se my všichni tak často trápíme a bereme vážně, zoufáme si a nevíme si rady. Jeho chudoba není zřeknutí se všeho, ale přijetí všeho. V tom je naprosto radikální.
O svatém Františkovi se vypráví,...

Vždycky jsem miloval "Malou cestu" Terezie z Lisieux. Je tak krásná a lidská. Třeba, když se trápím svou minulostí, vzpomenu si, že člověk nesmí přestat důvěřovat životu a Boží lásce, která nic takového jako "perfektní" a "dokonalé" nepožaduje. Ona říká doslova "Být malý znamená konečně také vůbec nepozbývat odvahu kvůli svým chybám, protože děti...

Bůh si už zvolil. Stal se člověkem. Se vším, co k lidskosti patří. Se zranitelným srdcem, s láskou, blízkostí, ale i s bolestí a smrtelností. Narodil se jako člověk, jak vyznáváme v krédu.
Pak už se tedy nemusíme ujišťovat, jestli tam, kde jsme - jsme správně, jestli jsme toho dost vykonali, jestli to, co se stalo, stalo se správně...

počátek

25.09.2020

Kde tedy začít? Kde začít, když na mně doléhá smutek a úzkost svírá mé srdce?


Věřím v kosmického Krista, který se dotýká všeho a všech. On není zavřený v nějaké krabičce, zamčený za zdí kostela, je v nás, bez ohledu na to, jak se definujeme, nebo co si myslí někdo jiný.


Měj v srdci vděčnost za všechno, co ti život přinese. Všechno ti pomáhá probudit se z dlouhého spánku falešných představ do pravého Já, které je plné života a lásky.

- Mooji

fotografie, básně a jiné

z cyklu "pozůstalost"

na procházce

podzimy

pár textů ze sbírky podzimy 2019 - 2020

a možná máš Bože potíž se mnou

možná nemůžeš pochopit

jak něco tak prostého

a krásného jako život,

může být otázkou,

problémem, kauzou,

žebrotou vysychají

je to jako zadržet dech,

otázka nedýchám, odpověď

umřel jsem, ale ty ve mně věříš

a tak žiju

viděl jsem to dnes ráno za úsvitu

viděl jsem tě, jak piješ z jezírka

viděl jsem tě na poště, jak posíláš dárky

Bože jak miluju tě za to všechno,

už nezbývá mi čas...

Bože jak moc doufám,

že i tys mě viděl a neminul,

jako se míjíme my lidé,

jako bychom pro sebe navzájem neexistovali,

v lhostejných úzkostech

zakrytých tváří

aspoň si můžeme nechávat zprávy

na zahradě

jako ti druzí

Sen nad střechou kostela

jako zelená dvířka za zády sannjásina

probudila tě slza,

stekla ze snu na polštář

zemřeme dechem svatým

tak tichá je pravda

tělo hodně spí, aby se duše mohla napít

jsme stejní

cítíme strach, bolest i vinu

probudí tě navždy

tak rád bych utekl z tohoto těla

hříchem propocená

voníš po houbách Bože

chladem studánkovým

ty přece víš, že jednoho dne se vzdám

a nebudu už máchat mečem

dopřej mi noc

takovou jako mívají myšky na polích

takovou, kde nebude žádné já

ach díky za to

mé tělo

hrob

potemnělý

mé tělo

chrám

malinový

mé tělo

dům

uzamčený

ztratil jsem klíče

mé tělo

smrti

unavený

mé tělo

čekárna

nevzkříšení

mé tělo

vina

bosých

staré práce

fotky z let 2014 - 2018

 

"Čeho se obávám?" "Záleží na tom?" "Bude to tam až do konce?" "Stojí za to na tom trvat?" Musíme se ptát, zda je to strach, co nám brání milovat.

Richard Rohr