Vyjádřit kresbou světla cosi z knih proměn, co zůstalo dnes jen v poezii, bylo dávno mé přání, které se naplňuje v zašitých ústech a po ženských kovadlinách stéká právě až sem. Nikdy jsem v tomhle nebyl dost pokorný. Ostatně mezi mé nejmilejší básníky patří ti, kteří berou své tělo a hmatatelně jej ve svém zlomení dávají za pokrm po příkladu...
Bůh je sexuální. Bůh sám je spojením protikladů. V takového Boha věřím - neboť věřím a vyznávám, že je Stvořitelem/Stvořitelkou. Mužský Bůh je polovina pravdy. Bůh je i velmi ženský, na což celé západní křesťanství často zapomíná. Bůh je skutečností našeho těla s jeho touhou, rozkoší a blízkostí, spojenou s veškerou bolestí a utrpením. Chcete-li...
Léto budiž pochváleno za dar světla a tepla. Za pozvání ze sebe k řekám a cestám kolem pastvin, lesů, hor a pobřeží. Zdá se, že jsme ve skutečnosti jemně lákáni do nádherné pasti. Vycházíme totiž k sobě samým, aniž bychom měli "tušení".
Přál bych si církev evangelia, tedy radosti a dobré zprávy pro všechny, bez mstivých dědků a jedových bab s protáhlým obličejem a stažeností do sebe v křeči. Drzou tak, že nebude s očima v solný sloup přehlížet tělo a krev, jež nebudou věřící umrtvovat hned po prvním svatém přijímání, stejně jako další části své bytosti, ale uvědomí si, že se...
V tomto se křesťanství a buddhismus shodují.
Je v nás tolik nedůvěry k sobě samým, tolik zranění, pro něž nevěříme a ocitáme se v chaotickém labyrintu. Nejsou to slova, ale naše těla, v nich hoří plamen po přijetí, kde ztěžka lapeme dech o příslib docela obyčejné lásky.
Spatřuji naději tam, kde zůstává Ježíšova praxe chůze, společného jídla, mazání olejem, umývání nohou, pláče s plačícími, praxi soucitu, a denní modlitby.
Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
