Stojím na břehu Gavy, kousek od vchodu do jeskyně Massabielle. Dvě ženy vstupují dovnitř a svýma rukama se dotýkají skalní stěny. Je ránno a jdu právě rozsvítit svíčky za přátele. Někdy nejde udělat nic jiného než zapálit knot a doufat. A tady to místo je doufáním samotným.

Není bolest odplatou ani cílem. Je důvěrnou cestou úcty k sobě samému. Nikdy nebyla beze smyslu. V přítomné nahotě nepostrádáme důstojnost, kterou jsme nepozbyli ani uprostřed všech nevědomých činů a omylů. Je to téměř naopak.

Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: "Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!" (Jan 2, 15-16)

My sami jsme odpovědí na otázky mrtvých. Souzním s Jamesem Hillmanem, jehož knížku právě čtu. Toto tělo, tato duše, tato přítomnost... To vše pochází nejen ze setkání dvou lidských těl, mužského a ženského, ale je to mnohem víc skutečné Tajemství, před kterým rozsvěcíme svíčky na hrobech, pokládáme květiny, modlíme se a naše srdce zaplavují...

Až to odezní, až bude zase všechno jako dřív, až bude jaro, až po Vánocích, až se mi omluví, až bude to a to...
Pořád na něco čekáme. Někteří křesťané říkají, že jejich židovští bratři čekají na Mesiáše, zatímco přece přišel. Ale on vlastně přišel a zase odešel, a teď na něj také čekají ;).
Zatímco Ježíš...

Vždycky jsem miloval "Malou cestu" Terezie z Lisieux. Je tak krásná a lidská. Třeba, když se trápím svou minulostí, vzpomenu si, že člověk nesmí přestat důvěřovat životu a Boží lásce, která nic takového jako "perfektní" a "dokonalé" nepožaduje. Ona říká doslova "Být malý znamená konečně také vůbec nepozbývat odvahu kvůli svým chybám, protože děti...

Ze zkušenosti vím, že mnohem těžší než dávat je přijímat. Tak snadné to je. Občas se cítíme vyčerpaní, padáme na hubu, není nám dobře, jsme sevření. Tolik jsme toho vykonali, ale místo radosti jsme zkrátka na dně.

Evagrius Ponticus, jeden z pouštních otců, radil svým žákům, aby nenaslouchali démonům, ale evangeliu. Démony moderní svět "zrušil". Místo nich tu má dnes paniku, neurózy, depresi a úzkost. Evagriova rada se však zdá být účinná a velmi dobrá i nyní. Víra bez skutků je k ničemu. Máme nyní příležitost k uskutečňování.


Věřím v kosmického Krista, který se dotýká všeho a všech. On není zavřený v nějaké krabičce, zamčený za zdí kostela, je v nás, bez ohledu na to, jak se definujeme, nebo co si myslí někdo jiný.


Měj v srdci vděčnost za všechno, co ti život přinese. Všechno ti pomáhá probudit se z dlouhého spánku falešných představ do pravého Já, které je plné života a lásky.

- Mooji

fotografie

z cyklu "pozůstalost"

na procházce

staré práce

fotky z let 2014 - 2018