Nutně potřebujeme zahrnout do církve ženský princip (Maria, Máří Magdalská, Kálí a další). Je to nutnost, aby vládl nejen mužský (patriarchální) princip, ale i ženská intuice a dobrá bolest (cyklus), vše zdánlivě chtonické). Nutně potřebujeme zahrnout zdravou sexualitu, která bude nejen rozkoší, ale také posvátným spojením mužského a ženského. To...

Do tohoto světa jsme vstoupili úzkou branou ženského těla. Nemám pochyb o tom, že Bůh je nejen Otcem, ale i Matkou. Bůh je vždy velmi celistvý a tantrický. Přistupuje k nám pomalu, nebojí se čekat a skrze Ježíšova slova k nám promlouvá: "Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo...

Obětovat člověka za hříchy světa, za činy nevědomosti, které prokazatelně nenáleží jemu, pokládajíc jej na lopatky vlastního strachu, podobou kříže, hřebů vyčnívajících z našich prostěradel a studu kuchyňských hádek, v nahotě servané a znásilněné tím nestrašnějším způsobem, jehož znaků jsme nebyli ušetřeni.Zavěsit tělo obětované za lhostejnosti, v...

Strach je paralyzující civilizační nemoc. Proto Ježíš říká: ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. On to ví o každém z nás! A také byl zabit, respektive zabíjen je bez ustání v nás i druhých. Ukřižování je proces stále se opakující, neboť každá falešná moc a ovládání je založeno na strachu.

Ukrajina je svobodný národ. Stejně tak i Rusko, které se ale chová se naprosto nepřijatelným způsobem. Jako Čechoslováci máme zkušenost s okupacemi a násilím páchaným na obyčejných lidech, včetně samostatnosti národa. Proto jednoznačně protestujeme proti tomu, co se nyní na Ukrajině odehrává a jak se chová agresor proti nim. Nemáme politickou moc,...

V půl deváté ráno, 26. prosince budou hosty vánoční debaty Vertikály jsou Filip Štojdl, biskup Církve československé husitské v Plzni a Michal Prívara, katolický kněz z farnosti u kostela sv. Ducha v Praze. V diskusi probírají v kontextu vánoc věci, které se bytostně dotýkají života člověka, například prožívání bolesti a pochybností nebo význam...

Vyjádřit kresbou světla cosi z knih proměn, co zůstalo dnes jen v poezii, bylo dávno mé přání, které se naplňuje v zašitých ústech a po ženských kovadlinách stéká právě až sem. Nikdy jsem v tomhle nebyl dost pokorný. Ostatně mezi mé nejmilejší básníky patří ti, kteří berou své tělo a hmatatelně jej ve svém zlomení dávají za pokrm po příkladu...