Občas zaslechnu stesk a nářek. Prý zrušené nebo omezené bohoslužby. Cha. Tak se podívejte na lékaře a sestry, na všechny, kteří pečují, pomáhají, dávají kus sebe pro záchranu druhých (dělali to vždy). Nefňukaj nad omezeními, ale v omezeních zachraňují druhé! Ne. Bohoslužby nikdo neomezil, nezrušil. Naopak. Bohoslužba byla vždy především služba těm...

Až to odezní, až bude zase všechno jako dřív, až bude jaro, až po Vánocích, až se mi omluví, až bude to a to...
Pořád na něco čekáme. Někteří křesťané říkají, že jejich židovští bratři čekají na Mesiáše, zatímco přece přišel. Ale on vlastně přišel a zase odešel, a teď na něj také čekají ;).
Zatímco Ježíš...

Uzdravení je na mnoha rovinách nesmírně bolestivé. Mnohdy se uzdravit nechceme. Nejen, že nám to bere naší domnělou identitu, pocit oběti - z něhož jsme směli obviňovat a řídit lidi okolo nás, ale uzdravení ve své podstatě mění a vede nás docela jinam. Tam, kde to neznáme. Obvykle raději budeme další roky a roky polykat hnis vytékající z naší duše,...

Jestli je nějaké pokušení, tak touha vzdát se. Můžu si říct, že to nemám zapotřebí, že nejsem hoden, že mně stejně znovu někdo zapře a zradí, že pochopení není možné. To by ale znamenalo vzdát se naděje. Jako když vstoupil Dante do pekla na jehož bráně stálo: "Zanechte naděje, vy kdo vstupujete." Děláme chyby, hřešíme, ale snad i proto,...

Věřím, že náboženství nás má přivádět k Bohu. Pro mnoho z nás bylo křesťanství dlouhou dobu jen správným rozhodnutím, správným názorem, způsobem morálního zadostiučinění. Doufám, že se to nyní mění. Nemyslím si, že Ježíš přišel založit jen církev. To by bylo nesmírně málo. Ježíš přišel otevřít brány království nebeského a také to udělal a dělá. A...

Čím jsem starší, tím víc miluju básně. Trochu jsem poznal jakou mají cenu. Žasnu však ještě víc nad tím, kolik toho museli zaplatit ženy i muži, kteří jsou skutečnými básníky.

Stále častěji se mluví o válečném stavu. Ale každá válka může skončit jedině mírem. A na tom je nutné začít pracovat už teď. Neřešit blbosti, vyhodit zbytečnosti, uzavřít mír - pro začátek každý sám se sebou.

František z Assisi je nám všem blízký svým úsměvem na tváři. Radostí, která je ve skutečnosti pramenem svobody.
Byl svobodný radovat se tam, kde se my všichni tak často trápíme a bereme vážně, zoufáme si a nevíme si rady. Jeho chudoba není zřeknutí se všeho, ale přijetí všeho. V tom je naprosto radikální.
O svatém Františkovi se vypráví,...

Vždycky jsem miloval "Malou cestu" Terezie z Lisieux. Je tak krásná a lidská. Třeba, když se trápím svou minulostí, vzpomenu si, že člověk nesmí přestat důvěřovat životu a Boží lásce, která nic takového jako "perfektní" a "dokonalé" nepožaduje. Ona říká doslova "Být malý znamená konečně také vůbec nepozbývat odvahu kvůli svým chybám, protože děti...

Bůh si už zvolil. Stal se člověkem. Se vším, co k lidskosti patří. Se zranitelným srdcem, s láskou, blízkostí, ale i s bolestí a smrtelností. Narodil se jako člověk, jak vyznáváme v krédu.
Pak už se tedy nemusíme ujišťovat, jestli tam, kde jsme - jsme správně, jestli jsme toho dost vykonali, jestli to, co se stalo, stalo se správně...

Kde tedy začít? Kde začít, když na mně doléhá smutek a úzkost svírá mé srdce?