Osvobození od falešné víry

Základním poselstvím Ježíšovým je, že jsme MILOVANÍ. Je to úhelný kámen celého křesťanství. Naší pošetilostí či nevědomostí je, že právě toto poselství odmítáme. Na světě je mnohem více zla kvůli naší lhostejnosti k druhým a jejich problémům. Ti, kteří by měli sloužit (kněží a biskupové) se změnili v ty, kteří si nechají sloužit. Místo Obejmutí nabízejí různé formy odměna a trestů. Kolik nebohých duší už muselo v kostele poslouchat biskupa, který jen hrozil zkázou světa a člověka. Sám navlečen do honosného a ověšen stříbrem nebo zlatem, s rukami, které se nikdy nedotkly fyzické práce, natož bližního, nemocného.

Jsou i takoví kněží a biskupové, které v církvi nazýváme "výkazníci", vykazují a ukazují sebe sama, jako ty, kteří pomáhají. Přitom každá opravdová pomoc spočívá v tichu:

Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Další věc, které nevěří téměř žádný křesťan. Pro duchovní je mnohdy důležitější potlesk, plno lajků na sociálních sítích, než zůstávání v tichu, natož se z takového místa k druhým vztahovat. V současné církvi (myšleno všechny instituce) nevznikne nic. Má téměř pětadvacetiletá zkušenost bohužel ukazuje, že církev mám více projektů, více zaměstnanců, více nadžízených, a mnohem méně těch, kteří by sloužili, skláněli se jako Ježíš, který říká "následuj mě". A zde je právě ona třetí, si nejpodstatnější věc. Následujeme někoho jiného, nikoliv Krista. Následujeme páprdy s raperským řetězem na pupku. Institucionální církev je nereformovatelná. Byla vždy. Vždy musel přijít někdo (František, Martin Luther King, Romero a další).

Ptáte-li se mne jakou vidím naději, pak odpovídám, že ano. Vědět o svém egu a začít skutečně zdola, Skrze Něho a s Ním a v Něm. Nikoliv pro Něj jak nám všem nalhává ego.

Prosím, dříve než se z nás stanou věřící lidé, často obtěžkáni okamžitě svým duchovním egem, začněme důvěrou a důvěrností. Pak uvěříme, že milovat, znamená následovat a nedožadovat se falšenému klanění těch, ke kterým bychom se měli sklánět my.