Modlitba

Pro mne začíná teprve nyní být modlitba více nasloucháním Boží jiskře ve mne i v druhém. Dříve jsem často jen prosil, žádal a chtěl. Nyní je to spíše celodenní praxe dívání se, mlčení a otevírání se. Děkuji za tuto skutečnost, protože je v ní obsažen i soucit s "nepřáteli". Modlitba není ani magický prvek, ani monolog. Když se pomodlím, pak je to nejspíš odpověď na otázky, které klade Ježíš. V modlitbě jsem nahý před Bohem.

Bratr Filip

Hymna života 

Život je šance - využij ji Život je krása - obdivuj ji Život je blaženost - užívej ji Život je sen - uskutečni ho Život je výzva - přijmi ji Život je povinnost - naplň ji Život je hra - hrej ji Život je bohatství - ochraňuj ho Život je láska - potěš se s ní Život je záhada - pronikni ji Život je slib - splň ho Život je smutek - překonej ho Život je hymna - zpívej ji Život je boj - přijmi ho Život je štěstí - zasluž si ho Život je život - žij ho.

 Matka Tereza

Odkazy a materiály

ke stažení

Henri Nouwen: Život jako lámání a dávání

Anthony Mello: Cesta k lásce

Ladislav Heryán: Smíření jako křesťanský paradox u apoštola Pavla

Richard Rohr: Dobrá a špatná moc 

Thomas Merton: Sedmistupňová hora

Richard Rohr: Adamův návrat

Ladislav Heryán: Pravdivá nejistota a lživá nejistota

Harold Kushner: Když se zlé věci stávají dobrým lidem

Sören Kierkegaard: Bázeň a chvění

Jan od Kříže: Temná noc

Richard Rohr: Radiální milost

Vladimír Holan: Bolest

Náš bratr kristus

kdo je z pravdy naslouchá tvému hlasu ale my víme, že pravda ale my víme, že pravda je pro nás moc velká je pro nás moc velká a nasloucháme hlasu a nasloucháme hlasu jednoho inteligentního římského diplomata jménem Pontius Pilatus jménem Pontius Pilatus už staletí trháme pravdu už staletí trháme pravdu a lásku na kusy a lásku na kusy a všem vnucujeme, že jsme v právu a všem vnucujeme, že jsme v práv pomoz nám dovnitř do tvé pravdy která není k mání bez bolesti do tvojí lásky bez všech měřítek která nám dává nové oči msto těch omámených úspěchem a nové místo abychom slyšeli své sourozence abychom slyšeli své sourozence pomoz nám do tvé pravdy dej ať je nám vidět na tvářích že pláčeme s plačícími a nejsme jen diváci kteří přepínají program dej nám vědomí že jsme se zrodili z tvé smrti se svými porážkami a svými pochybnostmi se svými bolestmi a svým umíráním kriste náš bratře kdo tě doopravdy viděl plakat v bezdomovcích našeho města 

….….

Dorothe SölleDorothe Sölle

Překlad Magdalena ŠipkaPřeklad Magdalena Šipka

Maria, pokojné moře,dárkyně pokoje, úrodná země! Ty jsi nová ratolest, na níž se rozvinul voňavý květ, Slovo, které se stalo tělem, jednorozený Syn Boží. Do tebe, Maria, půdo plodná, bylo zaseto Slovo. Maria, ohnivý voze, nosilas Oheň, skrytý a zahalený tvým lidstvím. Maria, ty jsi kniha, v níž je zapsáno pravidlo našeho života, Ježíš. Když na tebe hledím, vidím ruku Ducha Svatého, který v tobě utvářel vtělené Slovo, jednorozeného Syna Božího, Amen.

Modlitba sv. Kateřiny Sienské

KAM VEDE ZDRAVÁ SPIRITUALITA?

Pokud náboženství nepřivádí lidi k mystické a neduální úrovni vědomí, je spíše samo součástí problému než jeho řešením. Upevňuje hněv, vytváří nepřátele a téměř vždy vylučuje ze svého středu ty, kteří splňují současnou definici "hříšníka". Na takové úrovni je náboženství de-facto neschopné se věnovat jeho svrchovaným úkolům – uzdravování, usmiřování, odpuštění a vytváření pokoje. Jestliže náboženství lidem nezprostředkovává důležitost vnitřního života nebo skutečného života modlitby, pak se míjí se svým skutečným posláním.

Richard Rohr

Máš-li se dobře, sotva objevíš pravého přítele, ale povede-li se ti zle, nepřítel se neutají. Tajemství je v tom, že nepomůžeme-li komukoliv z jakéhokoliv důvodu, odmítáme svou vlastní božskou podstatu. Obzváště v církvích by se toto mělo vyučovat a praktikovat, ale není tomu tak.

Být požehnán

Jako milované děti Boží jsme požehnáni. (Nu 6,24-26) Všichni požehnání potřebujeme.
Žehnat – eulogein – "dobře mluvit". Potřebujeme o sobě slyšet dobré věci.
Požehnání je nejvyšší forma podpory, znamená přitakat, že druhý je milován, dát požehnání vytváří skutečnost, o níž požehnání vypovídá, dotýká se původní podstaty druhého, vyjadřuje požehnání, které na něm od věčnosti spočívá. (Gn 1,28) Též Ježíš slyšel požehnání při křtu: "Ty jsi můj milovaný syn!"

Jsme snadno obětí světa, který říká pravý opak: nejsi milován, zasluž si to, a tak mnoho lidí namísto toho trpí hlubokým pocitem prokletí.

Jak požehnání slyšet?

1) modlitba = způsob, jak požehnání naslouchat, naslouchat tichému hlasu "Jsi milován!" 2) kultivace vlastní přítomnosti = pozornosti k požehnání

Jestliže požehnání přijmeme, toužíme žehnat druhým. Požehnaný člověk se pozná podle toho, že o druhých mluví dobře, vidí na nich ty dobré věci.

Jsme-li vyvoleni, požehnáni, jsme i lámáni, a jen tak můžeme zlomení čelit.

Být zlomen

Každý z nás je zlomeným člověkem. Naše zlomení je viditelné, konkrétní a specifické. Jeho nejradikálnějším projevem je smrt. Je to právě naše zlomení, které zjevuje něco o tom, kdo jsme, jelikož je to něco jedinečného.
Co je to "být zlomen"? Jedná se o zkušenost vnitřního zlomení, "zlomené srdce", bolest zlomených vztahů, pocit odmítnutí, přehlížení, osamění, zbytečnosti; nejčastěji je vyjádřeno vztahem k sexualitě, která vyjadřuje touhu po komunikaci.

Jak na zlomení odpovědět?
1) spřátelit se s vlastním zlomením, z obávaného nepřítele učinit přítele 2) podřídit zlomení požehnání

Duchovním povoláním milovaných dětí Božích je vytáhnout vlastní zlomení ze stínu kletby a postavit je do světla požehnání. Uprostřed velkého utrpení mohu současně prožívat radost, protože radost a lítost již nejsou protiklady, ale dvě strany téže touhy po plnosti milovaného života. Spřátelit se se zlomením neznamená, že bolest bude méně bolestná.

Jsme-li vyvoleni, požehnáni a lámáni, je to proto, abychom mohli být dáváni.

Být dáván

Jen jako lidé darovaní můžeme pochopit, že jsme vyvoleni, požehnáni a lámáni. Je to obrovské tajemství: největší naplnění života spočívá v tom, že sami sebe dáváme druhým. Naše lidství plně rozkvétá v dávání, srov. Lk 6,37n. Pravá radost je v dávání, a to objevíme, jsme-li konfrontováni se svým zlomením. Krásným výrazem touhy být dáván jeden druhému je společné jídlo.

Jak ale uskutečňovat život jako dar ve společnosti, která je orientována přesně opačně? Dvěma směry.
1) sebedarování v životě; naším skutečným darem není to, co máme nebo umíme, ale to, co jsme. 2) sebedarování ve smrti; smrt je prostředkem, jak se darovat s konečnou platností; život jako příprava na smrt jako na konečný akt darování, viz světci.

Toto vše, chceme-li, můžeme nazvat "eucharistickou spiritualitou".

Henri Nouwen

MODLITBA K PANNĚ MARII

Ach, má milovaná Matko, tobě Pán svěřil tajemství svého království, tobě svěřil své tajemné tělo. Tvůj pohled proniká všemi časy; ty znáš každého člověka, víš, jaký má úkol, a chceš mu pomáhat.Děkuji, že jsi mě volala mnohem dřív, než jsem vůbec dokázala pochopit, že se jedná o tvé volání. Nevím, co se mnou budeš chtít dělat dále. Pokládám za nezaslouženou milost, že sis mě vyvolila za svůj nástroj. Toužím být v tvých rukou nástrojem poddajným.Vložil na tebe své ruce a tvůj život zcela splynul s jeho životem. Stejně tak vložil své ruce i na mě a i ty jsi na mě vložila svou ruku, abych s vámi oběma mohla nést kříž.

Závislost

Závislost na našem způsobu myšlení. Všichni vnímáme naše vzorce chování jako normativní (tzn. určující normu), logické a nepochybně pravdivé, a to i tehdy, když nedávají smysl. Stále znovu a znovu opakujeme to samé, a to dokonce i tehdy, když nám to nic nepřináší (když to pro nás nefunguje). Toto je sebedestruktivní, až "démonická" podstata každé závislosti a zejména té, která se týká našeho smýšlení. Myslíme si, že naše smyšlení nás definuje (že "jsme" naším smyšlením), a dokonce vnímáme naše smýšlení jako naprosto "pravdivé", což nás ale vzdaluje od reality.

12 kroků AA se často stane pouhým programem abstinence / střízlivosti od návykové látky a mnoho závislých lidí nedovedl k "životní duchovní zkušenosti", kterou zakladatel AA (Bill W) považoval za naprosto základní, aby mohlo dojít k úplnému uzdravení. 

Hovoříme-li o tradičních křesťanských stádiích duchovní cesty jako (1) očištění, (2) osvícení a (3) sjednocení, příliš mnoho závislých se nikdy nedostane do druhé etapy – žádné skutečné osvícení vlastního já, a natož pak etapy třetí – bohatého života skrze zakoušení jednoty s Bohem. A je mi líto, že to musím říct, ale tito závislí lidé tak vlastně zrcadlí i mnoho konvenčních křesťanů

Je to má více než čtyřicetiletá zkušenost jako kněze, že to samé můžeme říci o spoustě křesťanů a duchovních, kteří jinak mají dobré úmysly. Jejich náboženství se jich nikdy nedotklo, nikdy jím nebyli uzdraveni na úrovni "nevědomí",kde jsou uloženy všechny skutečné motivace našeho jednání, všechny bolesti, neodpouštění, hněv, zranění a klamné představy – jsou tam dobře schovány a přesto plně funkční a provozuschopné. Nikdy nešli do své "vnitřní komnaty", kam nás Ježíš zve a kde se vše v tajnosti skrývá (Mat 6:6). Křesťané jsou obvykle upřímní lidé s dobrými úmysly, dokud se však nejedná o otázky ega, kontroly, moci, peněz, zábavy a bezpečí. Potom mají tendenci se chovat jako všichni ostatní. Často jim dáváme falešnou verzi evangelia, určité "fast-food" náboženství bez jakékoli hluboké přeměny (transformace) jejich osobnosti; a výsledkem je duchovní neštěstí (katastrofa) "křesťanských" zemí, kde jsou lidé orientovaní na spotřebu (konzum), jsou pyšní, agresivní (bojechtiví), rasističtí, rozdělující se do společenských vrstev, a závislí jako kdokoli jiný – a obávám se, často dokonce horší.

Neschopnost vidět naše osobní pochybení je podobná naší neschopnosti vidět institucionální hříchy a hříchy na úrovni celých národů. To je identický vzorec pro závislost a popření. Díky Bohu, že papež Jan Pavel II. začlenil do naší slovní zásoby slova jako "strukturální hřích" a "institucionální hřích". Ve většině křesťanské historie až doposud to nebylo ani součástí diskuze, protože jsme se soustředili výhradně na naše osobní hříchy.

Máme tu uzavřený koloběh ega: "Chci být mocný" -> "Převezmu kontrolu" -> "Vždycky budu mít pravdu" -> No podívejte, já jsem opravdu mocný!" To je začarovaný kruh vůle (touhy) po moci. Ten nečiní lidi šťastnými, a šťastní nejsou ani druzí lidé okolo nich. Jakékoli základní předání / odevzdání naší vůle moci předchází jakémukoli myšlenkovému systému / víře. Ve skutečnosti bych řekl, že právě to, co dělá tak mnoho náboženství neškodných, neúčinných a dokonce nezajímavých je, že je zde jen zřídkakdy konkrétní "rozhodnutí odevzdat naše životy do péče Boha," a to dokonce i u mnoha lidí, kteří chodí do kostela, chrámu nebo mešity.

"Zřeknutí se svého já!" Co mohl Ježíš asi tak myslet nebo kam mířil tímto absolutním a nezodpovědným vyjádřením? Je to něco, o co se budhisté snaží při meditaci? Samozřejmě! Jsem si naprosto jistý, že Ježíš myslel přesně to, o čem hovoří Krok 3: radikální odevzdání své vůle Někomu, komu důvěřujeme více než sami sobě. Budhisté se prostě přestali hádat o konkrétní jméno, komu se odevzdávají, ale často se jim daří lépe ono jak ve skutečnosti odevzdat jejich ego a potřeby kontroly / ovládání.

Richard Rohr

Mitakuye OyasinLakotská mantra, či modlitba, která vyjadřuje, že všichni tvoříme jednotu. Nejen lidé, ale i stromy, ptáci nebo tráva. Jde o to, že mezi námi není rozdíl, ať už jsme černí nebo bílí, katolíci, pohané nebo protestanti. Je dobré si právě toto uvědomit. Tvoříme jednotu a jakýkoliv rozpor mezi námi je nádorem, nemocí a prokletím. Děkuju proto nyní právě Lakotům za tuto jednoduchou a přesto velmi moudrou modlitbu: Mitakuye Oyasin. 

Podle Richarda Rohra zpracoval bratr Filip

Bhaktijoga

Vážení přátelé, mám za to, že většina lidí na této planetě, pokud se vůbec zajímá o duchovní život, žije dnes v přibližně stejné racionální sféře. Proto vám nabízím a radím ze své zkušenosti: zkuste si sami tuto zbožnou hru jako kdysi já. Budete stejně překvapeni sympatickou božskou rezonancí, odpovědí na tuto hru a přímou účastí vysokých duchovních sil na ní.

Můžeme si to zkusit hned. Sedněte si klidně do křesla nebo na židli, uvolněte se fyzicky i psychicky, zavřete oči a několikrát zhluboka vydechněte. Nadechněte a vydechněte, abyste si pročistili plíce — a pak několikrát, řekněme 14 x nadechujte zhluboka až z první čakry na konci páteře zvuk ÓM nebo A UM a veďte jej vnitřkem páteře až nad hlavu. A pak zase zpátky dolů až do konce páteře. Nádech provádějte přirozeně, regulujte spíše výdech. Nádech a výdech tvoří společně jeden dechový cyklus. Proveďte jich v plném soustředění na váš dech čtrnáct a později i jednadvacet. A pak myslete jednu až dvě vteřiny na nekonečno, což upevní vaši psychickou i fyzickou stabilitu. A teď pozor! Vzpomeňte si na někoho, koho jste měli nebo ještě máte opravdu, ale opravdu rádi. Koho jste milovali nebo milujete nade všecko. Myslete na tuto osobu s láskou, jak nejvroucněji umíte a jak nejopravdověji to jen dovedete. Živě si ji představte. A zahalte ji co nejživěji žhavým citem lásky. Tak. A teď znovu pozor! Přeneste tento žhavý, hluboký a horoucí cit do svého duchovního srdce. Ovšem již nikoli s obrazem člověka, jen samotný cit. Nebojte se, že by to mohlo tomu člověku nějak uškodit — vůbec ne, nic mu neubude, nic t ím neztratí, právě naopak. Jakmile přenesete cit lásky do svého vlastního duchovního srdce — hledejte ho v místě, kam mimoděk ukážete prsty pravé ruky, když řeknete já —, pocítíte vy sami a někdy i váš milovaný mohutnou odezvu lásky z nitra, protože duchovní srdce j e středem vašeho bytí, vaší existence, vašeho vědomí, blaženosti a pochopitelně i lásky. Uvědomte si znovu tento střed vaší bytostiv lásce a s láskou. Bůh je láska, to už jsme si řekli. Jakmile na něj s láskou pomyslíte, ihned se v ám ozve, to je vlastní Boží zákon. Ozve se vám zprvu jakýmsi teplým jasem okolo srdce, jako když slunce svítí na paseku v lese a náhle ozáří to vaše tajemné božské místo. Tato citová vize může být někdy provázena i vizí světelnou, světlem čistým, čirým jako křišťál nebo jako tekuté stříbro a někdy mocným jako živý blesk. Vždy je to však zkušenost sympatická, to mi věřte, která vás nikdy nevyděsí a pokaždé potěší. Tyto vize nejsou ani podmínkou úspěchu, ani jeho potvrzením, a nejsou tedy ani nutné. Uvádím je jen proto, že jsou možné a že jsou krásné. Dostaví-li se, nesnažte se je udržet ani opakovat. Je to totiž milost, která některým uctívatelům Boha přichází sama od sebe. Nyní je potřebné a vlastně i nezbytné jedině prohloubení vaší vlastní pozornosti, bdělosti věnované vašemu nitru. Tuto bdělost je třeba doplnit ještě větší láskou, ještě pokornější oddaností a odevzdaností vlastní lásce samé. Obojí je ve vás. Je to vaše nejvnitřnější podstata, království nebeské, je to vaše pravé já. Nikoli ego, to je jen snůškou myšlenek, chtění a zvyků, nýbrž pravé božské Kristovo jáství. Toto neosobní božské jáství, můžeme mu říkat bytí nebo kvalita pozornosti , jak chcete, je místem vašeho setkání s Bohem. A vlastně už je Bohem samotným. Nepřestaňte ho ani na chviličku milovat. Otevřete mu své srdce dokořán, až za hranice světů — to je , jak říkají Indové, préma. Blížíte se s láskou k nejvyššímu principu dobra, lásky, moudrosti, bytí, milosrdenství. Uvědomte si, jak rádi byste se s ním setkali, jak rádi byste ho denně zažívali, potkávali ho, a že právě to je nyní ve vašich možnostech, že právě to je náplní vaší každodenní duchovní praxe. Buďte nyní úplně prosti všeho kromě lásky. A buďte, prosím, nejmenší ze všech. S takovýmto postojem se s plnou důvěrou obraťte k tomuto tajuplnému místu, k sídlu pravdy a míru. Nehledejte ho však myšlenkami nebo v myšlenkách — je za myšlenkami. A teď už, prosím, zatajte dech, na maličký okamžik, na jednu nebo dvě vteřiny a dovolte tomuto zdroji, aby na vás sám zazářil. Aby vás přímo absorboval do sebe. Stane-li se tak, a ono se tak jednou stane, i když ne třeba hned, nebojte se, prosím, a nebraňte se tomu. Jen prohlubujte dál svou lásku — pak ubude vašeho strachu, anebo se nejspíš nedostaví vůbec. Paprsky lásky vás stále objímají. I když to nepozorujete, i když o nich ani nevíte, jste v nich, žijete v nich, milujete v nich — neopustí vás ani na okamžik a ani by vás opustit nemohly. Teď se vůbec nehýbejte — tělem, myšlenkami ani citem, s výjimkou trvalého hlubokého citu lásky, ta zde zůstat musí, aby se spojila, sjednotila s tím, co přijde. A to, co přijde, je esencí ticha, esencí oceánu milosti Boží. Je to nejintenzivnější uvolnění — opravdová svoboda a život svobody. Je to jistota Boží pravdy, opěrný bod ryzí existence a indiferentního vědomí, příliv světla a dobra. Stáváte se kořistí Boží lásky, kořistí, která se nechce a ani nemůže bránit. Nebraňte se, odevzdejte se úplně. Stáváte se neposkvrněným ryzím bytím, žijícím v současnosti — v teď. Je to tajemství Boží lásky v trvalé přítomnosti, v teď. Nyní víte, že je to univerzální život, jenž nikdy nezačal, a proto nikdy neskončí. Žijte ho v Bohu, neboť on je božský a dobrý. JE. Je to pravá skutečnost v nás i kolem nás. Neuvažujte už o ní, nepřemýšlejte o ní, žijte ji. Staňte se jí napořád a navždy.

ÓM TAT SAT ÓM

Eduard Tomáš