Vánoční dopis 2023
Milí přátelé, posílám Vám Vánoční dopis, i když je ještě advent. Teprve minulý týden mne propustili z nemocnice, byl jsem na jipce, a nevěděl zda vůbec Vánoce stihnu. Ocitl jsem se v těžké finanční tísni (vlastně nemám ani korunu) a tlak nadřízených neznal mezí ani když do mne pouštěli kapačky a já upadal do komatu. Nyní jsem ve stabilizovaném stavu a těším se Vánoční bohoslužbu, kterou chci sloužit, ať si nadřízení říkají, co chtějí! Mí přátelé, kterých má v Mirovicích nepočítaně, jsou už naštvaní z jednání diecézní rady, která nemá ani trochu odvahy vystoupit k nim veřejně a dát jim jasné a srozumitelné odpovědi. Navíc se potýkám s chudokrevností (nemám téměř žádné bílé krvinky), což opět mé nadřízené nezajímá. Nebýt pár ochotných přátel, tak nemám ani na jídlo. Ale stěžovat si nechci a ponesu pokorně třeba i hlad. Chtějí se po mně věci, které plnit nebudu, neboť nejsem Jidáš, abych zradil Krista pro pár korun. Věřím, že cesta se najde, neboť ten, kdo se má narodit je tentýž, v nějž věřím a věřím i na lásku.
Podle mého duchovního učitele Duch svatý spojuje, usmiřuje, odpouští, usmiřuje, uzdravuje. A je to právě odpuštění, které bychom si měli přát "pod stromeček", neboť mezi námi všemi vládne obrovská propast nedorozumění, domněnek a falešného jáství ať na úrovni osobní, tak i institucionální. Ego chce pravdu vlastnit, ego chce pomocí této pravdy umlátit své protivníky pomocí minulosti, chyb, pomluv a zášti. Takové ego se již neovládá, ale ovládat chce. To vidíme nejen u sebe, ale bohužel i u těch, kteří by měli vést a nikoliv lhát.
Duch svatý z něhož byl počat Ježíš působí daleko za hranicemi, které jsme si stanovili v paragrafech a patriarchálním systému odměn a trestů. Proto nás jen těžko zasáhne chudoba a prostota Ježíšova zrození. Spíše chceme "nasát" jakousi atmosféru, po níž naše vnitřní dítě touží. Ale to nám nemůže nikdo prodat, ani si to nemůžeme zasloužit. Pouze mysl, která je klidná a srdce, které se modlí, nachází.
Všimněte si kolikrát Ježíš nabádá, abychom slyšeli a viděli, abychom vstali a šli. To není hádanka, to je zkrátka Ježíšův způsob, jak nám dát najevo, že naše duše je plná tvrdého kamení a křoví, z nějž nemůže nic vyrůst. Toto kamení a trní symbolizuje naše odhodlání všechno zvládnout svou vlastní silou. A tak je většina lidí na konci adventu už tak unavena, že nemůže dál.
Spirituální cestou z tohoto marasmu je odevzdání v modlitbě, či meditaci. Kostel ani církev vám toto nemohou zprostředkovat, neboť také oni žijí v přesvědčení, že musí podat plný výkon a vykázat se před lidmi svou dokonalostí. Duch Vánoc tak znovu a znovu uniká kamsi do pozadí a zbývají jen kulisy jako je stromeček, adventní svícen, jmelí, cukroví, plazmové televize, návštěva půlnoční a pak nic. Nic se nezměnilo vloni a nic se nezmění ani teď. Jsem v tomto realista. Církev nevyjde ze svých chrámů a dogmat, aby se přiblížila chudým. Na to jí nezbývá čas. V dnešním globálním světě to funguje jinak. Každý ať se stará o své, vystačíme si sami. Pak skutečně Vánoce postrádají smysl. Slovo se nestává tělem a nepřebývá mezi námi.
Ježíš dává jasně najevo /Lk 4,18-19/ jak bude vypadat jeho vlastní služba a čím bude naplňovat své poslání: "Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.'
Ano, Ježíš je radikální, překračuje hranice, nikoliv aby ničil a provokoval, ale proto, aby spojil znovu to, co bylo rozděleno.
Církev by neměla být (tak jako nyní je) soukromým klubem pro vybrané hosty, kteří žijí řádný a spořádaný život, ale místem, které je z hlediska tohoto světa určeno těm na okraji, vytěsněným, maličkým, nemocným, gayům a lesbám, ženám, rozvedeným. Je to stejně tak logické, jako když se podíváte do nemocnice. Na postelích tam neleží na kapačkách zdraví a silní, ale ti, kteří potřebují pomoc.
Richard Rohr píše, že platí fakt, že čím více máme v sobě potřebu odmítat a oponovat, popírat a eliminovat, tím více jsme otevřeni destruktivním hlasům a svým nejhorším charakterovým vadám (které dozajista máme všichni).
Přeji nám všem takové Vánoce, které budou opravdu zdrojem zázraků a plny očekávání tajemství, které se má zrodit.
Ti, kdo ve své naivitě vidí Vánoce jako selanku kýče bez bolesti, bez účasti a soucitu se velmi mílí. Odpouštím jim a tak i sobě.
Přeji Vám pokojné a požehnané Vánoce LP 2023.
Subham Astu Sarvadžagatam
Bratr Filip
V Praze 17.12.2023