Výročí mučednické smrti Maxmiliána Kolbeho

Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé." (Lk 4, 5-7)

Maxmilián Maria Kolbe

Maxmilián Maria Kolbe zemřel 14.8.1941 v Osvětimi (Auschwitz I). Vloni jsem Osvětim navštívil, mohl jsem se i na chvíli pomodlit u jeho cely. Tento františkánský kněz za druhé světové války ukrýval v klášteře uprchlíky před nacismem. V únoru 1941 jej gestapo zatklo a po čtvrt roce v Pawiaku byl poslán do koncentračního tábora Osvětim, kde zemřel v hladové komoře, když nabídl svůj život výměnou za život Franciszka Gajowniczka - otce rodiny, jednoho z vězňů.

"Žij tak, jako kdyby byl tento den tvým posledním. Ráno je nejisté, včerejšek ti už nepatří, pouze dnešek je tvým." Kolbe se musel rozhodnout. Postavit se zlu Nacismu, zůstat s Kristem a zemřít, nebo se rozhodnout pro klid, cestu kompromisu. Jistěže bojoval i sám se sebou, svými postoji, svou minulostí. Ale nakonec zvolil jasnou odpověď.

Jak se rozhodneme my? Půjdeme dnes s davem a budeme řvát strachy?

Jednota řvoucího davu

Koncentrační tábor Osvětim

"Satan je zbabělec a zůstat sám se bojí, nejčastěji ho najdeš tam, kdy dav se rojí." Adam Mickiewicz

Všimli jste si, jak totalitní systémy volají po jednotě? Mašírování nacistů…Prvomájové průvody komunistů…

Beztvarý dav, který říká, že si nedá nic rozvracet, volá po klidu na práci, a ve jménu toho všeho vraždí všechny, kteří vybočují z davu. Jednota davu nebo svoboda člověka? Ježíšova cesta lásky, je radikální cesta.

Sváťa Karásek to napsal moc hezky: "Řekni ďáblovi ne, ďábel je podvodník a nikoho nevede správně:" Stejně jako Kolbe, mohl i Hus, Komenský, sv. František, Luther, Romero, M.L. King, a mnozí další, "uhnout", "kličkovat", "kulatit",…. Někteří to tak po dlouhou dobu i dělali. Ale jednoho dne se museli rozhodnout. Buďto Kristus, nebo pohodlný "úspěšný" život. Ve chvíli, kdy se rozhodovali, zůstali sami (dav byl jinde).

Církev se míjí s Kristem

Církev se strašlivě míjí s Kristem (kličkování s mocnými tohoto světa, ve světle televizních reflektorů slepne a není schopna vidět ani ukazovat ke světlu Kristovu). Vzpomínáte si na tu scénu, kdy Ježíš potkává Petra v románu Henryka Sienkiewicze? Petr se ptá Ježíše "Kam kráčíš?" a on mu odpovídá: "Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé." Chráníme náš západní svět před zhoubou války (ohně), ale víme, že tak činíme jedině za cenu války (ohně) někde jinde? Je nám docela jedno, že za jeden náš život umírají denně desítky jiných životů? Jak dlouho si chceme nalhávat, že se to neděje?

Obraz církve

Dnes se někteří náboženští vůdcové opět podobají víc válečníkům (i když poněkud obtloustlým a neschopným), než Ježíšovi. Barabáš, chtěl pomocí násilí nastolit opět "mír" a zbavit se římských okupantů. Ježíš, chtěl změnu srdce. Čí jméno to volal tenkrát dav? Koho měl Pilát propustit?

Zdá se, že se i my nacházíme před stejnou volbou, před kterou stál Kolbe. Buď se spokojit s obnovením (zachováním) vnějšího obrazu náboženství (státní církev – žehnání zbraním), anebo se zaměřit na skutečnou obnovu života a celé křesťanské komunity jakožto místo, kde patříme k sobě.

Skrze Maxmiliana Kolbeho a další můžeme důvěřovat naději i tam, kde není vidět.

Modlitba  

Ty, Bože nekonečný, věčný, mě miluješ od chvíle, kdy existuješ jako Bůh, proto jsi mě miloval a miluješ vždy!I když jsem ještě neexistoval, ty jsi mě již miloval, a právě protože jsi mě miloval, ó dobrý Bože, povolal jsi mě z nicoty k existenci!Pro mne jsi stvořil nebe a souhvězdí, zemi, moře, hory a tolik řek, tolik krásných věcí, které jsou na zemi.Ale to nestačilo: abys mi ukázal zblízka, že mě miluješ s velkou něžností, sestoupil jsi s rozkoší z ráje na tuto zemi, zhanobenou a plnou slz, vedl jsi život uprostřed chudoby, námah a utrpení a nakonec zhrzený a vysmívaný jsi chtěl být pověšen na mučidla.Můj Bože, tys mě vykoupil tímto hrozným a velkodušným způsobem!A přesto, ještě s tím nejsi spokojen.Tvoje srdce nesouhlasilo s tím, že bych se měl živit jen vzpomínkami na tvou bezměrnou lásku. Zůstal jsi na této ubohé zemi v Nejsvětější Svátosti oltářní a nyní přicházíš ke mně a nejtěsněji se mnou spojuješ v podobě pokrmu.Již nyní proudí tvoje krev v mé krvi, tvoje duše, vtělený Bože, proniká mou duši. Dává jí sílu a živí ji...Jaké to zázraky!