Máme milovat všechny?

Snad bych ani nemusel ke slovům sv. Billa nic doplňovat, ale přece... "Jen málo lidí na světě může tvrdit, že milují všechny lidi, a jejich tvrzení bude pravdivé. Většina z nás si musí přiznat, že milujeme jen několik lidí." Případně, že milujeme jen ty, kteří milují nás. "Zbytek je nám lhostejný a existuje také několik lidí, které opravdu nemáme rádi nebo je přímo nenávidíme."

To, čemu učí mistři jako Eduard a Míla Tomášovi, to, čemu učí osvícení jako Ježíš, Buddha nebo Mahariši, je opravdu z jiného světa. Pokud nedovedeme milovat všechny a zároveň se označujeme za věřící, pak sami lžeme. Nejsme k sobě dostatečně upřímní a zrazujeme to, k čemu se hlásíme v přímém přenosu. Bůh totiž miluje i naše nepřátele:

Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. (Lk 6, 27)

To je smysl Ježíšových slov. Není-li například křesťanství univerzální (katolické), pak to není křesťanství, ale určitý druh sektářství. Nemilujeme-li své nepřátele, pak sami ze sebe děláme lháře. Neboť jak věřím, Bůh je Velkým Otcem a Velkou Matkou nás všech - VŠEHO STVOŘENÍ. 

Abychom skutečně zůstali vyrovnaní a celiství, musíme se této lásce učit. Říkejte jí pro začátek SOUCIT. Ano soucit s každou lidskou bytostí nám nedovolí nenávidět, zuřit proti sobě, vymýšlet různé způsoby nadřazenosti a hierarchie, vše stvrzovat razítky, výnosy, zápisy, usneseními, protokoly, a dalšími nelidskými způsoby, které svět dělí na dobré a špatné. 

Každý z nás se může pokusit přestat klást neodůvodněné požadavky na ty, které milujeme či nemilujeme. V tom je lidskost, v bratrství a sesterství, v kosmické univerzalitě, která nás vytahuje za pačesy z močálů neustálých pokusů o nadvládu. 

"Vůči těm", píše sv. Bill, "které nemáme rádi, můžeme začít alespoň uplatňovat spravedlivý přístup a zdvořilost, a někdy jim můžeme ustoupit, abychom je lépe pochopili a mohli jim pomoci."

Tudíž odpověď, skutečná a spirituální zároveň, je všechny milovat. Je to radikální a v naprostém kontrastu se světem, ve kterém žijeme a na němž se podílíme. Dříve či později se ukážou ve své nahotě naše charakterové vady, které nám v tomto úsilí brání. Pokud se o to alespoň nepokusíme, pak se domnívám, že naše duchovní cesta skončila hned na začátku.