Skutečná transformace

Modlitba je svým způsobem vytržením z naší komfrotní zóny. V modlitbě nemění prostor kolem nás, ale mění se naše srdce, které dost možná obrostlo tukem lhostejnosti a netransformované bolesti. Pokud pochopíme, že bolest k našemu životu patří, stejně jako strmost a pád, pak pochopíme i modlitbu, skutečné volání k Bohu (tak jak ho sami chápeme) a vrátíme se nikoliv do komfortní zóny, ale do zóny vděčnosti za život. Pak už nebudeme o nic žadonit, recitovat zbožné verše, ale spojíme se s druhými, kteří prožili, nebo prožívají totéž. Jsem moc vděčný za každého s kým se mohu takto modlit. Často jsou to lidé na okraji, bez domova, kteří možná selhali na plné čáře. V modlitbě s nimi si uvědomuji vděčnost, že jsem nic tak bolestného nemusel prožít, ale především místo mého nabubřelého ega může růst soucit.