Moudrost utrpení

Poznal jsem vnitřní pád i jeho bolest, pocit nicotnosti, bezcennosti i cestu ven, cestu skrze sílu, která je větší než na ta moje. To mne naučilo mnohému, neboť jsem rozeznal v sobě také charakterové vady, se kterými se nedovedu smířit, kterých se bojím, jejichž stíny v sobě skrývaly a stále ještě skrývají celistvost. Člověk prostě musí připustit, že to není on, komu patří veškerá síla. Ale je tu síla větší než je ta moje, síla Boží, síla poznaná ve slabosti. A právě tam ji hledám, nacházím a rozpomínám se, kým doopravdy jsem. Sám o sobě jsem totiž jen egem. "Hovnem ve vysoké trávě." S Kristem však je to jiné, jeho blízkost a laskavost mne učí tomu, co jsem nikdy neuměl: moudrosti pokory. K té se nyní utíkám a nalézám zde zároveň laskavost a soucit. To by mne na žádné škole nenaučili, nikdo vám tuto zkušenost nepředá, pokud neprojdete nějakou formou utrpení a bolesti. Jung to nazývá individuací. Jde zkrátka o celistvost a tím i o celek. Pouze společenství, kde můžete toto sdílet je to pravé. Podle toho také poznáte, které náboženství je to pravé. Žádné a každé. Ježíš to nazývá "kdekoliv se sejdou dva nebo tři". A právě tam se vydávají věci vylovené z ticha, modlitby a následování.