Dokonalá terapeutická otázka: KDE JSI?

Po třech letech požírající tmy, kdy jsem se ztrácel v alkoholu, jsem se jednoho dne probudil do ticha. Všechno, co jsem měl, bylo pryč – přátelé, práce, domov, peníze. Ale nejvíc jsem ztratil sám sebe. 

A právě v této prázdnotě, visela otázka, která mě zastavila: KDE JSI? Nebyla to výčitka. Neptal se mě svět, neptali se lidé. Ptalo se mé srdce na nemocniční posteli. A já jsem poprvé po dlouhé době docela obyčejně naslouchal. Tak a tímhle způsobem, ne díky AI, nebo akademickým znalostem, ale v pyžamu, bosý a popraskanými rty, zauzlovaný do hadiček…

Meditace: Kde jsem

Zaujmi pohodlnou pozici (třeba taky na posteli :). Zavři oči. Nadechni se pomalu… a vydechni. Uvědom si své nohy, začni právě tam. Znova se nadechni… a s výdechem nech odejít napětí a tlak (beztak v tuhle chvíli nic nezměníš, i když ego nabízí poměrně dost scénářů).

> Kde jsem?
Neodpovídej hned. Jen naslouchej.
Naslouchej svému chodlům.
Naslouchej svému hrudníku.
Naslouchej tichým škvírám mezi myšlenkami.

> Kde jsem?
Jsem tady.
Ne včera. Ne zítra.
Tady a teď.
Možná cítím bolest. Možná vinu.  
Všechno je v pořádku. Je součást mojí cesty.

> Kde jsem?
Jsem na cestě.
Ne na začátku. Ne na konci.
Ale právě tam, kde mám být, abych mohl jít dál.

Zůstaň chvíli v tichu.
Až budeš připraven, otevři oči, vstaň a jdi se napít, nebo na cigáro.