HOMILIE: Kněžství / Svědomí na hraně

Sestry a bratři, vy zde, i vy, kteří posloucháte podcast Víra ve tři ráno, milovaní.

Ubalil jsem si cigaretu, abych vám napsal opět kázání. Mnozí si o něj píšete, jiní ho rádi posloucháte. Přiznám se, že mi není vůbec dobře. Ale ten, který mne před třiceti roky povolal je tu se mnou a dodává mi sílu.

Mezi póly života a služby je slyšet Ježíše, který mluví o kněžství: "Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás, a ustanovil jsem vás, abyste šli a přinášeli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo." (Jan 15,16)

Co znamená být knězem? Téma, které se rozplétá mezi vteřinami ticha, v hlasech těch, kdo zůstávají beze jména. Před třiceti roky jsem věřil ve vznešenost úřadu; dnes je pro mě kněžství spíše otázkou existenciální – "Být člověkem uprostřed nelidskosti "

Kněz je sám, ne proto, že by si ssmotu vybral, ale protože ho k ní vede cesta služby. Jeho samota není prázdná – je naplněna bolestí, kterou nasává od těch, kdo svěřují své rány, a radostí, kterou neumí vždy pro sebe pojmenovat. "Kněz je člověk, který dokáže projít peklem druhých, aniž by v něm shořel." (Guy Gilbert) Snad proto, že kdysi shořel sám, a to, co z něj zbylo už nepatří jemu.

Vyprávět o chudobě, o zápasu se závislostmi, nemocemi, úzkostmi – to je také cesta kněze. Dva roky po sobě mi byl ukraden majetek, devět měsíců abstinuji, stále znovu vstávám z úzkostí a občas mám panické ataky. Přesto to cítím v kostech a svalech, "vstaň a jdi, pokračuj v cestě"- skrze slabost proudí světlo. "A proto jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo. Ale on mi řekl: 'Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.'" (2. Korintským 12,8–9)

Být knězem znamená stát nad propastí, nahlížet do temnot a věřit, že světlo není daleko. Skutečná církev se rodí v rozbitých srdcích. Dnes sloužím na ulicích, na parkovištích u dálnic, vysílám bohoslužby online, přináším útěchu vyhnaným, vyhledávám ty, které svět odmítl podobně jako mně. Můj oltář je beton, asfalt, někdy lavička u benzínky. Pracuji se strachem, s démony v duších, s tichem v posledních hodinách života. "Nie sme tu na to, aby sme jeden druhého odsudzovali, ale aby sme si pomáhali žiť." (napsal Abbe Pierre)

Kněžství není triumf, je to odvaha stát na hranici, kde se potkává konečnost a naděje. Právě tam, na okraji, kde je člověk nejvíc člověkem. "Nevypadáme stejně, ale tvoříme jednu církev." (Guy Gilbert) A já jsem vděčný, že právě ta rozmanitost je místem Božího doteku. Amen.

Kněz musí být velký i malý, Ušlechtilého ducha, jako by byl z královské krve, Prostý a přirozený, jako by byl venkovanem, Hrdinně bojovat sám se sebou, Musí být člověkem, který se utkal s Bohem, Zdrojem posvěcení, Omilostněným hříšníkem, Tím, kdo ovládá své touhy, Služebníkem bojácných a slabých, Který se neskloní před mocnými, Ale pokloní se před chudáky. (Středověký rukopis nalezený ve Štrasburku)