HOMILIE: O jednotě a božském sjednocení

Sestry a bratři,

Ježíš často mluví o svatbě – ne jako o společenské události, ale jako o hlubokém obrazu toho, co Bůh koná: připravuje nás na sjednocení s Ním, na vztah, který je plný intimity, důvěry a lásky. Východní otcové tento proces nazývali theosis – zbožštění. Věřili, že smyslem života je být proměněn Boží milostí, až se v nás zrcadlí samotný Kristus. Západní církev se této myšlenky často obávala – možná proto, že je příliš odvážná. Ale Písmo je jasné: "Aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě" (Jan 17,21). Jednota není odměnou za dokonalost. Je to živoucí dar. V husitském společenství si představují jednotu tak, že vás prostě pomluví a poté vyhodí. Jsem rád, že se mi tohoto poznání dostalo, a také jsem rád, že právě díky tomu mohu svobodně poznávat Krista milujícího a objímajícího.

Jednota prožívaná v Eucharistii

Apoštol Pavel opakuje znovu a znovu: "v Kristu." To není teologická fráze. Je to realita, která se děje v přítomném okamžiku. Kristus v nás. My v Kristu. A skrze Krista v sobě navzájem.
Jak říká svatý Augustin: "Jsme to, co jíme. Jsme to, co pijeme." Eucharistie není vzpomínka, jak učí protestantismus – je to účast, fyzická účast na životě, se vším, co k tomu patří. A právě to je tělo Kristovo, které nás spojuje (objímá).

Výzva k jednotě je plně ekumenická

Jednota není jen ideál. Je to univerzální touha lidského srdce. Dalajláma, duchovní vůdce tibetského buddhismu, řekl: "Protože všichni sdílíme tuto malou planetu Zemi, musíme se naučit žít v harmonii a míru mezi sebou a s přírodou. To není pouhý sen, ale nutnost." A jinde dodává: "Buďte laskaví vždy, když je to možné. Vždy je to možné." To je výzva i pro nás. V době, kdy svět rozděluje tolik hlasů a pomluv, jsme povoláni být hlasem jednoty a tedy celistvosti a Pravdy. Ne jednoty, která potlačuje rozdíly, ale jednoty, která je silnější než rozdíly.

Není to slabost

Jednota není slabost. Je to síla Boží přítomnosti v nás. A jak říká Písmo: "Kristus ve vás – naděje slávy" (Kol 1,27). Nečekejme na nebe, až budeme jedno. Začněme dnes. V lásce, v odpuštění, v přijetí. Ať se naše malé a pro svět bezvýznamné společenství stane místem, kde se žije jednota jako každodenní praxe.

Modlitba k Velkému Duchu

Velký Duchu, Stvořiteli všech věcí. Děkujeme Ti za dar společenství a za to, že jsi nás povolal ke službě Tvému lidu. Prosíme, dej nám sílu a odvahu být svědky této absolutní lásky ve světě, který je rozdělený a plný konfliktů. Pomoz, abychom byli nástroji Tvého pokoje, abychom přinášeli naději tam, kde je zoufalství, a lásku tam, kde je nenávist. Dej nám milost, abychom byli věrní svému poslání a abychom vždy hledali jednotu s Tebou a mezi sebou navzájem. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Pokoj a Dobro přeje bratr Filip

text je inspirován meditací Richarda Rohra