HOMILIE: Pokoj a mír uvnitř nás, 6. Neděle Velikonoční (C,2025)

"Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí." (Jan 14,27)

Sestry a bratři,

Kristův pokoj není nepřítomnost konfliktu. Je to hluboký vnitřní mír, který pramení z důvěry v Boha. Svět nabízí klid skrze kontrolu, úspěch, pohodlí – ale Ježíš nabízí pokoj skrze svobodu, odpuštění a lásku.

Sv. František se modlil: "Pane, učiň mě nástrojem svého pokoje." František věděl, že pokoj nezačíná ve světě, ale v srdci člověka. Jeho život byl svědectvím o pokoji, který se nebojí jít mezi chudé, nemocné, dokonce i mezi nepřátele – protože ví, že pokoj je silnější než strach.

Řehole sv. Benedikta začíná slovy: "Naslouchej, synu, hlasu svého Mistra..." Benediktinský pokoj je plodem naslouchání, řádu a modlitby. V tichu kláštera se rodí mír, který není pasivní, ale pevný a věrný. Je to pokoj, který se učí v každodenní věrnosti a službě.

Dnes žijeme ve světě plném hluku, konfliktů, polarizace. Ale právě proto je naše povolání být nositeli pokoje tak důležité. Ne jako ti, kdo mlčí ke zlu, ale jako ti, kdo přinášejí světlo do temnoty.

• Pokoj nezačíná ve vládách, ale v srdci.
• Pokoj nezačíná v ideologiích, ale v odvaze milovat.

Jedna zdravotní sestra pracovala v oblasti zasažené válkou. Každý den čelila chaosu, bolesti a smrti. Přesto říkala, že se modlí každé ráno za pokoj – ne aby se vše vyřešilo, ale aby ona sama mohla být klidná a přinášet klid druhým. Její pokoj nebyl z tohoto světa – byl to pokoj, který jí dával sílu obejmout plačící matku, držet ruku umírajícímu dítěti, a přesto neztratit naději.

Jeden muž přišel o bratra při násilném útoku v Paříži. Dlouho docházel na terapii. Později se v místní farnosti svěřil knězi, že se v něm cosi podstatného odehrálo, i když to strašně moc bolelo. Místo toho, aby se nechal pohltit nenávistí, rozhodl se odpustit. Řekl neprve sám sobě: "Neodpouštím abych zapomněl, ale proto, že nechci, aby mě bolest zničila." Jeho pokoj nebyl slabostí, ale projevem hluboké vnitřní síly a darem pro místní věřící. A právě takový pokoj dává Kristus – pokoj, který proměňuje bolest v milost.

Když jsem byl v Assisi, navštívil jsem hrob sv. Františka a když jsem vešel dovnitř, probíhala právě katolická mše. Vstoupil jsem ale přesně ve chvíli, kdy se při mši lidé zdraví přáním smíření a pokoje. Musím říct, že mě to dojalo a pomohlo asi víc než jen samotné posvátné místo.

Přeji nám všem, abychom dnešní Ježíšovu výzvu pochopili jako každodenní úkol, který se začíná teď, a který potrvá až do konce našich dní. Je to jednoduchý a jednoznačný plán, který nás ničím nechce zmást, ale vnést do našeho života posvátný smysl.

Pane Ježíši, ty jsi kníže pokoje.
Dej, ať tvůj pokoj přebývá v našich srdcích.
Ať se nebojíme temnoty, protože ty jsi světlo.
Učiň nás nástroji svého pokoje:

• tam, kde je nenávist, ať přinášíme lásku;
  
• kde je zmatek, ať přinášíme klid;
  
• kde je zoufalství, ať přinášíme naději.
  

Ať se naše srdce nechvěje a neděsí,
protože víme, že jsi s námi.

Amen.

Homilie ke stažení v pdf: