Ježíš před ZLEM neuhýbal

Každý den se Ježíš řídil stejným rytmem: stáhl se do ústraní, ale pak se vrátil, aby léčil, pečoval, objímal, obvazoval rány a přijímal. Nikterak se neskrýval před ZLEM tohoto světa, dokonce ho vždy jasně a zřetelně pojmenoval. V současnosti žijeme ve světě, kde se zlo nazývá pragmatičností, kompromisem nebo strategií. Ochočené církve, které si zvykly na své tučné platy a jsou rády, když je někam pozvou klást věnce, už tuhle schopnost nemají. Neumí říci ďáblovi, že je ďábel. Neumí říci, že sexuální zneužívání je nepřijatelné, bojí se vyslovit nahlas, že kreslit někomu šibenice a vysmívat se smrti nevinné holčičky je prostě zrůdnost. 

Přátelé nemějme Ježíše za nějakého dobráčka, který odpouští kudy chodí. On odpusti umí a chce, ale to by musela chtít i druhá strana. Ta je ovšem arogantně zalezlá ve svých pevnostech. S velkým zármutkem sleduju některé lidi na sociálních sítích, které jsem kdysi považoval za přátele. Když mě vyprášili poprávu kožich za mé přečiny, nakonec jsem to vzal. Ale proč se jim líbí kriminální jednání a uvažování, za něž by se nemusel stydět ani Hermann Göring? A proč básníci této země zase mlčí? Bojí se o granty na přislíbené knížky? Asi ano. Těch je mi líto asi nejvíc. Od bývalých estébáků a jejich pohrobků se toho určitě moc nedočkáme. Kdybych citoval Winstona Churchilla je to, čeho jsme nyní svědky pravou vzpourou méněcenných.