Křesťanské pojetí sexuality: dar, radost a cesta k jednotě bez odsuzování a traumatu

Sexualita je jedním z nejhlubších aspektů lidské existence. V křesťanské tradici je často zatížena pocitem viny, morálními zákazy a traumatizujícími postoji. Avšak modernější spirituální a terapeutické směry nabízejí nový pohled: sexualita je dar, cesta k radosti a spojení, která nemusí být provázena odsuzováním, traumatem ani vyvoláváním pocitů viny. Pedofilní a jiné sexuální skandály v katolické, husitské či evangelické církvi jsou jasným důkazem toho, že církve jsou velmi nemocným prostředím, kde nevyrůstá zdravá a radostná sexualita, ale něco spíše oplzlého, zvrhlého a úchylného.

Sexualita jako touha po univerzální lásce

Zdravým a normálním směřováním naší sexuální touhy je univerzální láska – spojení s Bohem, se sebou samými i s druhými (svatá trojice a nikoliv svatá trojka).

Vznikli jsme ze spojení a naše touha je pohybem zpět k této jednotě. Sexualita nám umožňuje zahlédnout tuto jednotu, přivádí nás k "Bráně chrámu", ale sama o sobě nás skrze tyto dveře neprovede.

Michael Bernard Kelly uvádí, že naše vtělené lásky nacházejí svůj zdroj v Nekonečné Lásce. Sexualita je proto zábleskem naplnění, ke kterému nakonce směřujeme všichni.

Transformace skrze extatické zážitky

Kelly upozorňuje, že extatické sexuální nebo duchovní zážitky nejsou cílem samy o sobě, ale vydávají nás na cestu transformace.  Hledání pouhých zážitků může vést k závislosti, která paradoxně brání dosažení hlubokého spojení a naplnění. Psychoterapeutická práce s traumatem často ukazuje, že lidé vnímají sexualitu jako cestu k uzdravení, pokud zažívají bezpečí, respekt a přijetí (viz např. práce Bessel van der Kolk, "Tělo sčítá rány"). Podle psychoterapeutky Esther Perelové ("Erotická inteligence") sexualita není jen o uspokojení, ale o zkušenosti spojení, objevování identity a bezpečném prostoru pro hru a radost. Právě absence traumatu a pocitu viny umožňuje sexualitě stát se cestou k osobnímu růstu a duchovnímu naplnění.

Nenásilné a příjemné vnímání těla a dotyku druhé/ho

V oblasti sexuality máme často posvátná místa, která jsou chráněná před zraněním. Liberální i konzervativní přístupy se mohou vyhýbat nuancím a vytvářet idoly jasných pravidel. Přesto je úkolem každého jednotlivce učit se užívat, respektovat a uctívat své tělo, než začne sexualitu ovládat nebo soudit. Neměli bychom si představovat Boha jako soudce s pomyslným seznamem povolených či zakázaných aktivit.

Psychoterapeutka Pat Ogdenová ("Tělo má svůj hlas") poukazuje na to, že tělo je zdrojem vnitřní moudrosti a je třeba se učit mu naslouchat bez strachu a odsuzování. Otevřený přístup k sexualitě vede k většímu uzdravení a integraci traumat.

Křesťanská tradice a radostná sexualita

Moudrost křesťanské tradice spočívá v tom, že Bůh je za hranicemi kulturních strachů, tabu a módních výstřelků. Otevření a modlící se lidé mohou objevit intuitivní moudrost ohledně sexuality, pokud dovolí svému tělu být průvodcem na cestě k pravému já.

Nepatologická a věru teologická komunita vnímá sexuální jednání jako akt "sebeosvobození, obohacení druhých, cti a věrnosti, společenské zodpovědnosti a životu jako takovému. To odpovídá Ježíšově přikázání lásky k Bohu a bližnímu – dvě lásky, které se vzájemně učí a doplňují.

Podle psychoterapeuta Davida Schnarcha ("Intimita a touha") je zdravá sexualita postavena na respektu, odvaze být zranitelný a otevřít se před ruhým bez strachu z odmítnutí.

Boží láska jako vzor lidské sexuality

Biblický imperativ, na kterém záleží, je napodobovat Boží lásku. Úplná, vášnivá sexualita je těžká a svatá práce, která v nás může vést ke spojení, extázi a naplnění. Boží vášeň stvořila tu naši: hluboká touha je návratem k jednotě všeho.

Pokud se bojíme vlastní sexuality, bojíme se Boha – a tím bráníme své vlastní radosti a naplnění. Sexualita by neměla být ztotožňována s pouhým chtíčem, ale s hlubokým zájmem o druhé, s ochotou být přítomní a otevření.

Sexualita jako cesta ke svobodě a jednotě

Křesťanský způsob vnímání sexuality jako daru a radosti, bez odsuzování a traumatu, nabízí cestu k hlubšímu spojení s Bohem, sebou samými i s druhými.

Propojení spirituálních a terapeutických poznatků ukazuje, že sexualita může být branou k uzdravení a transformaci, pokud je prožívána s respektem, láskou a otevřeností.

• Michael Bernard Kelly (1954–2020): Sexualita jako záblesk jednoty, ne cíl sám o sobě.
• Bessel van der Kolk: Tělo jako zdroj uzdravení traumatu.
• Esther Perelová: Sexualita jako prostor hry, radosti a spojení.
• Pat Ogdenová: Naslouchání tělu bez strachu a soudů uzdravuje.
• David Schnarch: Intimita je postavena na odvaze, respektu a hlubokém propojení.

Naším úkolem je otevřít vnitřní i vnější dialog, ve kterém sexualita nebude zdrojem bolesti, ale místem setkání, uzdravení a radosti – a kde v těle zahlédneme Boží obraz.