Meditace #210

Jedenáct chval Marii – Matce světla

Ó Maria, Matko tichá,
zrozená z Božího soucitu,
v tobě se Slovo stalo tělem,
v tobě se světlo dotklo temnoty.

Sláva tobě, Maria, jež jsi v temnotě zazářila jako první paprsek úsvitu.

Sláva tobě, Maria, tvá tvář je jasná jako měsíc v úplňku, a tvé oči znají bolest i naději.

Sláva tobě, Maria, tvé ruce nesou dary tiché služby, tvé srdce je chrámem trpělivosti.

Sláva tobě, Maria, jež jsi rozdrtila pýchu zlého a přivedla svět k pokoře.

Sláva tobě, Maria, jež jsi v tichu přijala Slovo, jež jsi v bolesti porodila Spasitele.

Sláva tobě, Maria, Matko všech, jež jsi ctěna anděly i uctívána chudými.

Sláva tobě, Maria, jež jsi stála pod křížem, když svět ztratil dech.

Sláva tobě, Maria, jež jsi vzkříšení uvěřila dřív, než se zjevilo.

Sláva tobě, Maria, jež jsi světlem pro ty, kdo bloudí, a útěchou pro ty, kdo trpí.

Sláva tobě, Maria, jež jsi v sobě nesla radost i meč, a přesto jsi neztratila víru.

Sláva tobě, Maria, Královno míru, jež v Duchu svatém přicházíš k těm, kdo tě volají, a vedeš je k Synu, který je Cesta.

Ó Maria, tys hvězda v noci,
když duše ztrácí směr.
Tys ticho, které slyší volání srdce.
Tys Matka, která nikdy neopouští.